Okamžik melancholie
- Datum: 28 května, 2012
- Autor: malé srdce
- Rubrika: Deník
0
Melancholie – zádumčivá a krásná zároveň. Miluji ty okamžiky, kdy skutečně cítím, že žiji. Jsou to chvíle, kdy ani nechci říkat něco hlubokého, protože samotná melancholie mé duše je tak opravdová. V tu chvíli bych se před vámi všemi chtěl skrýt, abyste mě nemohli najít a být jen sám se sebou v té své blaženosti, kdy mohu opravdově cítit, milovat a kdy jsou všechny mé smysly dokonale bdělými; kdy mohu být v tom tichu, kdesi v zakřiveném koutku Vesmíru, kde je i Terezka. Miluji své slzy, protože mi připomínají, že mám duši a že jsem ještě schopný cítit. Je to zvláštní, ale pro mne jsou tyto chvíle, chvílemi nejhlubších vnorů. Chci být jen sám se sebou a dýchat, žít, být… Co víc si ještě přát? Nepotřebuji ničeho. Všechno mám a vším jsem. Jsou to mé nejopravdovější chvíle. Ani vám nikdy nebudu moct popsat, jak vzácné jsou pro mne tyto chvíle, kdy mohu být všemi opuštěn. Nikdy vám nebudu schopný popsat vám své štěstí. Ale snad vám to přiblíží alespoň toto video:
Když jsem bdělý, tehdy vidím krásu všude a ve všem. Ona ta krása taky všude je, ale jen málokteří jsou schopni ji vidět. To video je nádherné jako život. A krása tyto detaily schovává pro každého, kdo hledá ve svém životě něco hlubšího a opravdovějšího; koho už neuspokojuje hnát se za zbytečnostmi tohoto světa. Krása se mě tak dotýká a krása mě tak bolí. Ale nikdy jsem nemiloval víc, než tuto extázi bolesti. Miluji vás, protože miluji sebe. Co víc bych vám řekl. Vždyť už vše víte a vždy jste věděli. A proto se ztrácím pro tuto chvíli ve své blažené melancholii. Každý kdo chce, tam může být se mnou, dokonce i v té mé samotě mne můžete nalézt. Vždyť jak bych se vám mohl ztratit, když jsem v každém z vás?
vaše malé srdce
Nejnovější komentáře