Už si nepamatuji

Už si nepamatuji, jakou barvu měly tvé oči. Jak chutná slanost slz, jak rudé mohou být červánky na nebi. Už dávno si nepamatuji, co je to cítit něčí dotek, anebo se jen tak koupat v něčí něze. Už si nepamatuji na jemnost vody i ticho mé duše…

Ztracené jsou roky mého hledání. Věř mi, chtěl bych být zase plný naděje a čisté lásky, ale víš ty vůbec, jaké to je být ztracený ve svých vlastních hlubinách? Rozpomenout se na ty tóny, které jsem tolik miloval. Stát v kapičkách deště a smát se štěstím jen tak bez důvodu. A jaké to je mít pocit, že má tě někdo rád, že se máš kam vracet nebo se těšit na něčí návrat? Už si nepamatuji, jaké je to radovat se z maličkostí.

Proplouvat životem s lehkostí pírka. Cit, emoce, opravdovost… to něco, co rozehřívá duši.