Svět potřebuje naši lásku

Kdo jste? Především mi dovolte vám říct, že jste bytosti světla. Boží duch oživující vaše těla se nazývá láska, kterou můžete pocítit ve svém srdci jako vysokou energii. Vlastně všechno je energie, či je to strom, zvíře nebo řeka a všechno energii vyzařuje samo ze sebe, protože vše co existuje emanuje z absolutního zdroje. Tou energií je láska v jakémkoli stupni vyjádření. Mnoho lidí nechápe lásku, protože nežijí v srdci, ale v mysli a v egu. V tom je příčina veškeré bolesti. Každý však jaksi podvědomě tuto lásku v sobě tušíme, víme o ní, ale nedokážeme ji vyjádřit na té lidské úrovni, právě pro ono zkreslení naší myslí a egem.

Takže co je nutné udělat, aby jsme zase cítili lásku, která je oním Já Jsem?

Musíme se vydat na cestu od mysli a ega do srdce a potom jednat z pozice srdce, tedy z pozice lásky. A jak to udělat? Každý z nás si musí najít svůj vlastní způsob, jak se dostat do své zahrady srdce. Někdo třeba rád poslouchá hezkou hudbu, jiný zase tančí, někdo píše poezii, jiný maluje obrazy. Takže v každém z nás se ukrývá nějaký výrazový prostředek. Může to tedy být hudba, která nás asi nejlépe dostane do srdce, protože hudba je univerzálním jazykem Vesmíru. Může to být tanec, jehož pohyb a energie v nás zesiluje účinek její sestry hudby. A může to být poezie – svět hlubokých zákoutí a křehkých obrazů. Malíř slov se vzájemně doplňuje s malířem obrazů. Mohou to být i jiné výrazové prostředky, jak se dostat a především, jak zůstávat a následně i jednat z pozice srdce. Vyberte si svůj vlastní výrazový prostředek, který je vám nejbližší.

Nezabíjejte čas v nečinnosti. I čas je energie a jakmile svůj čas jednou promarníte, je promarněn už navždy. Čas, který nám byl na tomto světě vyměřený je vzácný!

Takže jsme si řekli, že láska je všechno. Všechno pochází z lásky a vše je propojené. Neexistuje nic co by nebylo láskou. Dokonce i bolest a nenávist je jen nedokonalou projekcí této lásky. Naše vyvíjející se a sílící duše ji poznává po stupních. Je důležité, aby jste mi správně porozuměli. Uvedu příklad. Řekněme, že jste delší dobu ve tmě. Kdyby někdo najednou rozsvítil silné světlo, oslepli byste. Světlo vám musí být dávkováno postupně. Rozhodli jsme se vstoupit do hmoty, do zhuštěné energie, kde vládne temnota zapomnění. A i když jsme zrozeni z čisté lásky, na lásku jsme zapomněli. Tuto lásku musíme zažívat po stupních. A proto nenávist je jen jedním ze stupňů lásky. Nenávist je jen nedokonalým vyjádřením naší lásky. Ale přesto je to láska, ať už to zní paradoxněji. Samozřejmě od nenávisti bychom měli kráčet k dalším stupňům lásky, (kdy stoupáme po Jákobově žebříku), např. k sobecké lásce – EGO lásce a potom k lásce, která se soustředí na své nejbližší; ale to pořád nestačí, to je všechno ohraničená láska, my musíme jít ještě dál, k její jemnějším rovinám až na hranici, kdy láska miluje bezpodmínečně, bez toho, aby něco vyžadovala na oplátku, kdy miluje jen z čisté radosti milovat, ze své přirozené podstaty. Musíme naplnit každý atom, každou molekulu naší bytosti, celou naší existenci láskou, musíme se v ní zcela ukotvit, až nakonec láska bude tryskat z celé naší přirozené podstaty. 

Svět potřebuje naši lásku a naším úkolem je rozpomenout se na ni. Život je udržován prostřednictvím lásky. Musíme začít náš svět léčit naší znovuobjevenou láskou! Všechny problémy světa by se vyřešily, kdybychom zase začali milovat. 

A my máme v sobě tu sílu změnit se a začít milovat. My všichni tu sílu v sobě máme. Mým přáním je, abychom si tuto svou sílu znovu uvědomili. Láska je vše, na čem doopravdy záleží. Vím, že je těžké milovat… ale můžeme se to učit na malých skutcích naší lásky a jednoho dne se nepatrná kapka naší lásky stane mohutným oceánem lásky pro všechny.