Deník on-line


Můj deník On-Line. Krátké zprávy o mém životě i duchovní praxi.
DATUMDENÍK
13.03.2017- Nenávidím její přítomnost v mé blízkosti a přeci ji musím snášet. Jak dlouho to ještě bude trvat to trápení neustále ji potkávat?

- Dnes byl krásný měsíc, ale já jsem již dávno ztratil schopnost plakat nad krásou a tak pláču aspoň sám nad sebou.

- Jako bych měl sto let, tíha věků mne táhne do hlubin - Namísto lupínků růží, jen chladné kamení...
26.09.2016- Miluji písničky od Radůzy a vždy jsem je miloval a vždy je milovat budu.

- Už bych se chtěl více věnovat tomuto blogu. Začal jsem své dítko strašně zanedbávat. A při tom to byl vždy takový můj přístav a zátiší mé duše.

- Po delší době zase začínám meditovat. V meditaci jsem býval vždy blažený. Byl jsem šťastný sám ze sebe.

- Totální samota...

- Práce, která mne nenaplňuje a nic mi nepřináší. Ve které potkávám jen lidi, které nemám rád. Nejsou na mé vlnové délce. V jejich přítomnosti se cítím špatně.
06.09.2016- Konečně jsem objevil tu správnou mailovou adresu na Janku. Její odpověď na můj mail ze 04.09.2016 je moc nádherná a dávám ho zde do deníčku, protože možná i někdo jiný načerpá z její odpovědi výživnou esenci uvědomění si něčeho.
___________________________________________________
ODPOVĚĎ OD JANKY: (přiznám se - uvědomil jsem si při ní něco pro mne moc důležitého - pozn. malého srdce )

Ahoj Zdeňku,

zajímavé je, že s Honzamem máš i tu stejnou rozdělenost:" v člověku jsou vždy dvě bytosti. Jedna plusová a druhá minusová", on tyhle dvě bytosti poznává jako skutečné bytosti v různých archetypech, v jemno-hmotných tělech. Plusová je v jeho poznání žena, matka, stvořitelka formy,  mínusová polarita je z jeho pohledu ničitel, zabiják, násilník, ďábel, nositel smrti.

Z  mého pohledu ty polarity postupně splynou v  bezpohlavní vědomí existence, kde není rozdíl mezi zrozením ve formě a zmizení formy. Je tady pořád jen to Boží a když se objeví zachycenost v  osobě, tak v pozadí je vědomá pravda, že to, co by nebylo Boží, je jen sen, protože všechno je Boží.

Píšeš: . "A je to těžký kámen, který musím neustále s sebou vláčet. Chtěl bych se toho balvanu jednou provždy zbavit, aby mne již netížil, ale nedokážu to. A mám bohužel i další balvany, které si nesu. Snad jednou sami odpadnou..."

To kamení jsou vasány. A je dobrodružství je objevit, přiznat si je a osvobodit se od nich. Osvobodit se od té stránky, která se jeví jako temná, tím, že ji osvítí světlo pravdy. 
05.09.2016- Od té doby co do práce nastoupila ta nová osoba, se kterou jsem si hned od samého začátku vůbec lidsky nesedl, mám v sobě kromě svých dlouholetých skrytých permanentních bolestí, jakýsi virus, který mi způsobuje jisté průduškové těžkosti. Mám pocit, že se neustále dusím! Nesnáším tu osobu! Je mi z celé mé duše nanejvýš protivná...
04.09.2016Janka děkuji Ti za mail. Snažil jsem se Ti odpovědět, ale zřejmě jsi mi napsala neplatnou mailovou adresu a tak Ti píšu odpověď zde a mohu jen doufat, že si ji přečteš:
_____________________________________________________________

Ahoj Janka,

v člověku jsou vždy dvě bytosti. Jedna plusová a druhá minusová. Jinak to ani na tomto světě nejde, neboť, kdyby jsme byli jen plni blaženosti  a všech ostatních konstruktivních vlastností člověka, nedokázali bychom žít ve světě hmoty. A ve mně jsou dvě bytosti - znám obě dvě - tu, která si je vědoma velkých výšek duchovních světů, ale také tu druhou, která tu první nenechá vzlétnout tam, kam by chtěla. A tak tu dál zůstávám a tyto dvě bytosti se ve mně neustále střídají. Někdy ve mně působí více ta první bytost, plná světla a harmonie, krásy i všeobjímající lásky a někdy ve mně působí ta druhá, která mi dává zapomenout na všechnu tu vědomou krásu kolem mne i ve mně. V poslední době mám pocit, že je tato druhá bytost aktivnější více, než bych si přál. Nicméně zůstávám ji vděčný za to těžítko, které mne udržuje ve světě hmoty, kdy jen díky ní aspoň trochu mohu působit a jednat. Někdy se sám sebe ptám, jestli může být i duše rozpolcená - lidská a přesto tak nebesky čistá...

Přiznám se, že když si někdy zpětně přečtu některý ze svých článků, sám sebe se ptám, kde se ve mně vlastně ta slova, myšlenky vzaly? Někdy mi zůstávají tak vzdálené, až si říkám, proč přišly zrovna skrze mé malé srdce. Stejně tak mohly přijít přes jakékoli lidské srdce.

Co se týká bolestí, žiji s nimi bezmála 20. let. Nevím jestli to má souvis se zabitím ptáčka, ale je vlastně pozoruhodné, že to vzpomínáš, neboť, když jsem byl ještě malý chlapec, rodiče mi koupili andulku, abych se o ní staral a naučil se tak zodpovědnosti o druhé. Ze začátku jsem se opravdu o toho malého ptáčka staral. Jednoho dne jsem však na něj zapomněl a když jsem si na něj zase vzpomněl, našel jsem tu nádhernou andulku ležet v klícce bez života. Vždyť co ji vlastně chybělo? - Měla přeci tak krásnou klícku. ( to mám z jedné básně, ale zde se ta slova velmi hodí... ) Já hlupák jsem ji zapomněl dát krmení a vodu. Je to již tolik let a já si přesto zrovna tuto příhodu s sebou stále nesu. A je to těžký kámen, který musím neustále s sebou vláčet. Chtěl bych se toho balvanu jednou provždy zbavit, aby mne již netížil, ale nedokážu to. A mám bohužel i další balvany, které si nesu. Snad jednou sami odpadnou... snad...

Píšeš, že jsi mi psala mail, ale žádný jsem nedostal. Určitě bych Ti jinak odpověděl. Ani ho nemohu ve starších mailech najít. Tak nevím... Používám tuto mailovou adresu: male.srdce@gmail.com Toto je moje aktuální mailová adresa. A jasné, že se mnou můžeš mluvit. Kdykoliv budeš mít čas a chuť...

malé srdce
26.07.2016
- Už čtyři dny příšerné bolesti hlavy a páteře. Také mi je jednou zima, podruhé zase teplo. Mám pocit, že se organismus úplně zbláznil. Stále větší vypětí vůle aspoň nějak fungovat ve společnosti. Chronická únava celého těla.

- Nic mne již netěší... Vnitřní pocit štěstí se vytratil. Ó, co bych jen dal za to, aby aspoň jeden jediný den, mne nic nebolelo.

- Kontakt s lidmi je pro mne stále těžší a těžší... Ó... sladká samoto, jak nádherně voníš...
11.07.2016- Dnes se ke mně dostala zajímavá kniha. Jmenuje se Allatra. Jako autorka je uvedená jistá Anastasia Novych. Zběžně jsem si ji prolistoval a musím říct, že mne docela zaujala. Takže si ji zřejmě přečtu s uvidím, co přinese do mého života nového. Kniha je vedená jakýmsi dialogem mezi jistým Rigdenem a Anastasií. V této pozoruhodné knize se nachází mnoho vzácných informací, na které dnešní lidstvo téměř zapomnělo. Kdo by měl zájem, tak si Knihu může stáhnou zadarmo na tomto odkazu: http://allatra.cz/publication/allatra

- Úplně jsem se nechal pohltit materiálním světem až slyším mnohdy mou paní duši každé noci křičet a budit mne ze spaní. Musím se vrátit ke svým každodenním meditacím. Opět potřebuji ty ponory až za hranici slyšitelnosti, až po samou hranici prázdnoty, topit se ve vlnách blaženosti, jít do ticha za tichem... a třpytit se v průčelích hvězd.

- Cítit, milovat, chvět se jemností... A jenom BÝT... ( vlastně to je to jediné, co jsem po celý svůj život chtěl... )
06.06.2016- Je mi jaksi smutně. Samotu mám rád, ale když jí je někdy už příliš, potom mám v očích smutněnky.
19.05.2016- Opět silné tlaky za očima. A totální vyčerpání z lidí.
16.05.2016- Tak práci jsem si, zdá se zachránil. Horší je, že si neumím představit, jak budu fungovat s kolegyňkou, kterou absolutně nesnáším a ona nesnáší mne. To je hrozné - přijdu pokaždé do práce a tam je napětí, že by se dalo krájet. Takto se dlouhodobě fungovat nedá. Jako kdyby nestačilo, že samotná práce je dost náročná a plná stresů - ještě navíc se musíme žrát mezi sebou. Ach Bože, proč stále musím potkávat lidi, s kterými si absolutně nerozumím...
15.05.2016- Zřejmě přijdu o práci. Měl bych ještě pracovat do konce tohoto měsíce a potom jsem v prdeli. A dluh 16 000 eur. Přemýšlím, jaké mám asi možnosti - zřejmě už žádné. Se svou kvalifikací si žádné nové místo nenajdu. STRAŠNÁ NEJISTOTA! Takže co si vybrat - prášky, lano nebo žiletku?

- Neuvěřitelně jsem se zklamal v lidech - už nikdy až do své smrti se žádnému člověku neotevřu!

- Jedna kráva na mě šéfové nakecala několik lží, jen aby mě vystrnadila z mé pracovní pozice. Musím odejít, neboť nemám sílu se dívat na její arogantní škleb, natož s ní ještě pracovat. Jestli zůstanu a neodejdu, tak to bude neskutečné inferno na pracovišti.

- Ve svém životě jsem potkal několik lidí, s kterými jsem si absolutně neporozuměl, ale tato dáma je něco extra - tu prostě ve své přítomnosti absolutně nesnesu. Vím, že to není moc duchovní, ale takovouto maximální averzi k někomu jsem snad ještě ani nezažil.
03.05.2016- Před několika dny mi vytrhli zubní stoličku. Měl jsem frakturu a doktorka řekla, ať se rozhodnu, jestli to dát ven nebo ne. Rozhodl jsem se ji odstranit nadobro. Problém je, že stále cítím bolest. Se zuby jsem si už užil svoje a tak jsem zvyknutý snášet bolest. Věřím, že čas zahojí jakoukoli bolest. A doufám, že i tato časem pomine.

- Můj v život v současné době děsivě stagnuje. Potřeboval bych nějaký nový impulz a inspiraci.

- Nikdy jsem neměl strach ze smrti. V poslední době ho cítím stále častěji. Co se asi stalo, že jsem se začal obávat smrti?
14.04.2016- K bolestem hlavy se přidružily silné tlaky za očima. Cítím se být neustále vyčerpán a slabý. Pro bolesti je pro mne velmi těžké vydržet v práci. Je to neustálý boj...
13.04.2016- Od 16.03.2016 jsem do deníčku nic nezapsal - no hrůza. Problém je, že vůbec nic nestíhám.

- Včerejší noc i dnes příšerné bolesti hlavy po celý den - byl jsem nucený sníst 1ks valetol, 2x Brufen = vůbec to nezabralo a hlava bolí dál. Ty prášky mě asi jednou zabijou, ale musím je žrát, abych se v práci mohl soustředit a to bohužel s bolestí nejde. To je prostě začarovaný kruh. Když máte téměř permanentní bolesti, to vás už ani život moc netěší. Inu, co se dá dělat...
16.03.2016- Tento svět mě už neuvěřitelně vyčerpává - už prostě nemohu. Jsem tak strašně moc unavený z lidí... tak strašně moc...

- Bolesti hlavy přetrvávají.

03.03.2016- Už třetí den nepříjemné bolesti hlavy a včera navíc velmi silné tlaky za očima + celý den lehká nevolnost. Ani tabl. od bolesti nepomohly. Toto mívám velmi často - příčina neznámá.

- V práci stále stejné psychické tlaky, i když za ty roky jsem si přeci jen vyvinul jistou imunitu, ale přesto, někdy je té práce tolik, že se kolikrát doplazím úplně vyčerpaný domů a hajdy do postele, úplně vyšťavený a bez chuti vůbec něco dělat. Je až k neuvěření, jak vás druzí lidé vysávají... Asi proto tak miluji samotu.
21.02.2016V sobotu jsem ze strachu zabil jakéhosi většího hmyzáka - zřejmě nějaký velký druh Kovaříka - létal mi po pokoji a potom mi lezl po zemi. Připomínal mi všechny ty velké hnusné pavouky, kterých se tak děsím - hnusil se mi a bál jsem se ho. A tak jsem ho zabil a nyní kvůli němu pláču jako úplný kokot. Už nesmím takto bezdůvodně zabíjet, protože potom se hodně dlouho utápím lítostí, že jsem nějaké živé bytosti vzal život. NE! Musím si jednou provždy uvědomit, že nemohu bezdůvodně někomu brát život. Já jsem ten život nestvořil a tak ani nemám právo ho někomu brát a strach z něčí odlišnosti v žádném případě nemůže být důvodem, proč bych to měl dělat. Strach z pavouků nebo lezoucího hmyzu mi v žádném případě nedává toto právo brát někomu život. Už druhý den po té nesmyslné vraždě je mi příšerně! Strašně moc to bolí v mém srdci. Měl jsem překonat strach z neznámého a z odlišnosti jiného tvora, měl jsem se pokusit pochopit jeho krásu, účel a smysl. Bál jsem se té odlišnosti, neznal jsem ho a nevěděl, jestli mi od něho hrozí nějaké nebezpečí. Namísto toho jsem byl tak nemilosrdný a krutý! Někdy se opravdu sám sebe hnusím a zároveň děsím. Kdybych jen mohl vrátit ten čas, věřím, že už bych ho nezabil... Snažil bych se to nějak polapit a potom vypustit do volné přírody. A my lidé jsme si všichni tak podobní - neustále se bojíme toho, co neznáme a ze strachu až příliš často ubližujeme jiným - to bychom se měli pokusit změnit. Dnes jsem si četl jakýsi článek o jednom sériovém vrahu a najednou jsem se přichytil, jak ho soudím a říkám mu - ty hajzle - a potom jsem si vzpomněl na toho Kovaříka a najednou jsem neviděl žádný rozdíl mezi tím vrahem a mnou. Vždyť už jako děti bychom se měli učit milovat a hlavně respektovat jakýkoli život. Ano, já vím, že celá příroda je bitevní arénou, ve které se odehrává nespočet tragédií a utrpení, kdy např. tygr zaútočí a zabije antilopu, ale zde je vždycky přítomný smysl a účel útočníka, ale i oběti. Avšak zabíjet ze strachu nebo bezdůvodně, jako jsem to udělal já, je skutečným zločinem proti samotnému životu a také smrti. Cítím se být poskvrněný svým jednáním.
Copyright © 2011 - 2017 malé srdce
Title
Caption
File name
Size
Alignment
Link to
  Open new windows
  Rel nofollow