Když prší…
- Datum: 07 dubna, 2016
- Autor: malé srdce
- Rubrika: Deník
0

V kapičkách deště vidím průzračnost vody. Slyším jejich zvuk. Kapy-Kap zpívají a tančí na mé dlani. Dívám se na ně a v tom pohledu je mé usebrání, v tom pohledu je i mé prokletí. Prokletí je v uvědomění si krásy, protože krása mě bolí. Mám pocit, že je všude jenom bolest. Láska, krása, jemnost i radost… jemné odstíny bolesti. Ale v té bolesti je i jistý druh štěstí a blaženosti. Vlastně to jsou jednotlivá vyzařování, vibrace. Některé se chvějí rychleji a jiné zas pomaleji. Čím jsou vibrace rychlejší, tím větší pocit štěstí, radosti a blaženosti zažívám. Miluji dešťové kapky. Jsou tak krásné. Když prší, je jich tolik a přesto mi připadá každá jednotlivá kapka tak strašně osamělá. Jejich koloběh je vlastně podobný lidskému životu. I my jsme jako ty kapky, pospolu a přesto tak osamělé. Pršíme do svých duší.
Další články:
Krajina absurdity
Dnes chci zpívat blues. Chci křičet jen tak, do nebes a plout na loďce do krajiny prázdna, až na sam...
Dnes chci zpívat blues. Chci křičet jen tak, do nebes a plout na loďce do krajiny prázdna, až na sam...
Vychladlé srdce
Zamrzlo člověku srdce. Všechno teplo, které v něm kdysi bylo, vyprchalo; stejně jako vůně vyprchává ...
Zamrzlo člověku srdce. Všechno teplo, které v něm kdysi bylo, vyprchalo; stejně jako vůně vyprchává ...
Už si nepamatuji
Už si nepamatuji, jakou barvu měly tvé oči. Jak chutná slanost slz, jak rudé mohou být červánky na n...
Už si nepamatuji, jakou barvu měly tvé oči. Jak chutná slanost slz, jak rudé mohou být červánky na n...
Upozornit
0 Komentáře