Třetí oko


[nextpage title=“Posilování paměti“]

  • Představili jsme si, že stojíme v místnosti, jejíž stěny tvoří tisíce a tisíce přihrádek. Každá z nich je zřetelně označena štítkem a nápisy na všech štítcích jsou z místa, kde stojíme, jasně čitelné. Každý údaj, který nám byl řečen, musel být utříděn, a proto nám vysvětlili, že si máme představit, že otvíráme příslušnou přihrádku a informaci do ní vkládáme. Když jsme to dělali, museli jsme si celý proces velmi jasně v duchu představit, tedy představit si daný „fakt“ a přesnou polohu „přihrádky“. Při trošce cviku bylo neobyčejně snadné vstoupit — v duchu — do místnosti, otevřít správnou přihrádku a vyndat z ní požadovanou informaci, jakož i veškeré další údaje vztahující se k ní. (str. 72)[nextpage title=“Když se otevře třetí oko“]
  • Jak mi sám často říkával, s otevřeným třetím okem budu schopen vidět lidi takové, jací skutečně jsou. Pro nás je tělo pouhou schránkou udržovanou v činnosti větším Já, zvaným nad-Já, které nabývá převahy, když člověk spí, nebo když odejde z tohoto života. Věříme, že člověk je vložen do tohoto slabého fyzického těla, aby se mohl učit a dělat pokroky. Ve spánku se člověk vrací do odlišné úrovně existence. Když se uloží ke spaní a usne, duch se z fyzického těla uvolní a odplouvá. Duch se s fyzickým tělem udržuje ve spojení pomocí „stříbrné šňůry“, která přetrvává až do chvíle smrti. Sny, které se člověku zdají, jsou zážitky prožité v duchovní úrovni spánku. Pokud člověk neprodělal zvláštní výcvik, šok probuzení mu pokřiví vzpomínku na sen, když se duch vrací do těla, a tak se sen může člověku v bdělém stavu zdát vysoce nepravděpodobný. Podrobněji se o tom však zmíním ještě později, až budu vyprávět o svých vlastních zážitcích tohoto druhu. Aura, která obklopuje tělo a kterou se za příznivých podmínek může každý naučit vidět, je pouhým zrcadlením životní síly hořící v nás. Věříme, že tato síla je elektrické podstaty tak jako blesk. Západní vědci dnes dovedou měřit a zaznamenávat „elektrické mozkové vlny“. To by si měli uvědomit ti, kteří se takovým věcem posmívají, a měli by si také vzpomenout na sluneční korónu. V ní šlehají plameny od slunečního povrchu do vzdálenosti miliónů kilometrů. Normálně člověk nemůže tuto korónu vidět, ale při úplném zatmění je viditelná každému, kdo má zájem se podívat. Ono je to ve skutečnosti jedno, jestli tomu lidé věří či ne. Nevíra sluneční korónu neuhasí. Bude tam dál. Totéž platí i o lidské auře. A právě tuto auru jsem mimo jiné měl být schopen vidět po otevření třetího oka. (str. 74-75)[nextpage title=“Operace třetího oka“]

Poznámka malého srdce: Asi nejkontroverznější část ze všech Lobsangových knih. Třetí oko se nenachází v těle, ale je spojená s šestou čakrou – Ádžňa a nachází se na úrovni obočí. Představuje to, čemu říkáme šestý smysl. Podílí se na jasnozřivosti, vnitřním zraku a poznáním světa přesahujícího ten náš. A v čem spočívá ona kontroverznost? Mnoho lidí nemůže přijmout fakt, že lze „operovat“ třetí oko. Například známý český duchovní učitel Eduard Tomáš z tohoto důvodu považuje všechny Rampovy knihy za duchovní brak. Jestli si dobře pamatuji, tak na jednu otázku týkající se právě „operace“ třetího oka odpovídá tázajícímu, že se nedá operovat něco, co se nenachází v těle a co je netělesné povahy. Podle mne je však nesprávné zaujmout tento až příliš zjednodušující postoj. Já si naopak myslím, že ona tajemná „operace“ se netýká třetího oka jako takového. Zde má pan Eduard Tomáš skutečně pravdu, když říká, že se nedá operovat něco, co se nenachází v lidském těle. Já tuto „Operaci“ chápu, jako stimulaci určitého orgánu v lidském těle, tedy místa, kde se může nacházet oblast jistých duchovních sil – konkrétně se jedná o tzv. Šišinku (Epifýzu), která může mít nějaký vliv a spojení s nehmotným třetím okem. Operace se tedy, dle mého názoru, týkala především oné stimulace určitého centra v lidském mozku, která má pro mne neznámý vztah či souvis se třetím okem. V některých kulturách byla šišinka označována jako „třetí oko“ a považována za hlavní sídlo ducha. O anatomii a funkci epifýzy zde nemá smysl psát, neboť si o tom můžete přečíst na internetu, ale věřím, že kromě tělesné funkce, má tato endokrinní žláza, také jinou, vědci neprobádanou funkci. Opravdu věřím, že může dojít v této oblasti mezimozku k určité stimulaci mimosmyslových sil. A přesně o toto se v případě této „operace“ jednalo. A nyní už dejme prostor samotnému aktu aktivace třetího oka slovy nejpovolanějšího, tedy Dr. T. Lobsanga Rampy:

  • Láma s nástrojem se rozhlédl po ostatních a řekl: „Je všechno připraveno? Začneme hned, slunce právě teď zapadlo.“ Přitiskl mi nástroj doprostřed čela a začal otáčet držadlem. Na okamžik jsem měl pocit, jako kdyby mě někdo bodal trním. Zdálo se mi, že se zastavil čas. Jak nástroj pronikal kůží a masem, nebolelo to nijak zvlášť, ale když narazil na kost, pocítil jsem slabý náraz. Láma přitlačil a lehce přitom začal nástrojem viklat, aby zoubky pronikly čelní kostí. Bolest nebyla nijak pronikavá, spíš tupá a tlačivá. Ani jsem sebou nehnul, protože se na mě láma Mingjur Tundrup díval a raději bych byl umřel, než bych se pohnul nebo vykřikl. Věřil ve mě stejně tak jako já v něj a věděl jsem, že to, co dělá či říká, je správné. Sledoval mě z co největší blízkosti a napětím se mu až trochu zvrásnily svaly okolo koutků úst. Náhle to trochu zaskřípalo a nástrojpronikl kostí. Okamžitě ho můj velice bdělý operatér zastavil. Svíral pevně jeho rukojeť, zatímco mu láma Mingjur Tundrup podal velice tvrdou a přečistou dřevěnou třísku, která byla předtím vystavena působení ohně a bylin, aby ztvrdla jako ocel. Tříska byla vsunuta do „U“ nástroje a pak postrkována dolů, takže vnikla právě do otvoru v mé hlavě. Operující láma trochu poodstoupil ke straně, aby mohl láma Mingjur Tundrup stát přede mnou. Na jeho pokyn pak chirurg s nesmírnou opatrností posunoval třísku dál a dál. Náhle jsem ucítil bodáni a lechtání zdánlivě v oblasti kořene nosu. To posléze polevilo, načež jsem začal vnímat jemné vůně, které jsem nedokázal identifikovat. I tento pocit ustoupil a byl nahrazen jiným. Připadalo mi, jako bych tlačil nebo byl tlačen na nějaký pružný závoj. Pak mě náhle zaplavil oslepující záblesk a v témže okamžiku láma Mingjur Tundrup řekl „Dost!“ Projela mnou bolest prudká jak spalující bílý plamen. Pak začala slábnout, odezněla a vystřídaly ji spirály barev a kuličky žhnoucího dýmu. Kovový nástroj byl pečlivě odstraněn. Dřevěnou třísku nechali tam, kde byla, s tím, že v této pozici má zůstat dva až tři týdny a dokud nebude vyňata, měl jsem být v té malé komůrce, a to téměř potmě. Nikdo mě nesměl přijít navštívit s výjimkou těchto tří lámů, kteří budou den co den pokračovat v mém vyučování. Dokud nebude tříska vytažena, měl jsem dostávat jídlo a pití jen v nejomezenějším množství. Když mi vyčnívající třísku připevňovali tak, aby se nemohla pohnout, láma Mingjur Tundrup se ke mně obrátil a řekl: „Od nynějška jsi jedním z nás, Lobsangu. Po zbytek života už pořád budeš vidět lidi takové, jací ve skutečnosti jsou a ne takové, jak se snaží vypadat.“ Byl to velice podivný zážitek vidět tyto tři muže jakoby zahalené do zlatých plamenů. Teprve později jsem si uvědomil, že měli zlaté aury díky čistému životu, který vedli, zatímco aury většiny lidí vypadají opravdu o hodně jinak. Jak se můj nově získaný smysl za dovedné pomoci lámů rozvíjel, byl jsem s to pozorovat, že jsou ještě jiná vyzařování, která se prostírají za nejvnitřnější aurou. Časem jsem uměl určit zdravotní stav člověka podle barvy a intenzity aury. Také jsem dokázal poznat, kdy mluví pravdu a kdy ne podle toho, jak se barvy vlnily. Ale předmětem mé jasnozřivosti nebylo jen lidské tělo. Dostal jsem krystal, který mám doposud a v jehož používání jsem se dlouho cvičil. Na věštění z krystalů není totiž vůbec nic magického. Jsou to pouhé nástroje. Stejně tak jako mikroskop nebo teleskop může pomocí přírodních zákonů přiblížit našemu pohledu předměty za normálních okolností neviditelné, totéž lze i prostřednictvím krystalu. Ten pouze slouží třetímu oku za ohnisko, kterým je možné proniknout do podvědomí kteréhokoli člověka a zapamatovat si zjištěná fakta. Pro každého jednotlivce je třeba volit vhodný krystal. Některým lidem se nejlépe pracuje s přírodním křišťálem, jiní mají raději skleněnou kouli. Další užívají nádobu s vodou anebo čistě černý disk. Bez ohledu na to, co kdo užívá, funkční principy jsou stále tytéž. První týden byla místnost udržována téměř v naprosté tmě. Druhý týden byl vpuštěn jen proužek světla, který však s blížícím se koncem týdne postupně sílil. Sedmnáctého dne byla místnost plně osvětlena a tři lámové společně přišli třísku vyjmout. Bylo to úplně jednoduché. Noc předtím mi potřeli čelo bylinným roztokem. Ráno přišli a stejně jako na začátku mi jeden vzal hlavu mezi kolena. Chirurg nástrojem uchopil vyčnívající konec dřeva. Pocítil jsem náhlé prudké škubnutí — a to bylo všechno. Tříska byla venku. Láma Mingjur Tundrup přiložil bylinný obklad na drobnou ranku, která zbyla a dřevěnou třísku mi ukázal. Za dobu, kdy jsem ji měl v hlavě, zčernala jako eben. Láma, který mě operoval, se otočil k malé pánvičce a položil na ni dřívko spolu s různými druhy kadidel. Ve chvíli, kdy se smíšený dým vznesl ke stropu, byl první stupeň mého zasvěcení dovršen. (str. 77-78)
Copyright © 2007 - 2019 malé srdce