Korálky lidských zkušeností
Kolik bolesti snese lidské srdce a kolik slz vypláčeme za jeden lidský život? Život je plný bolesti, ale díky bolestem života je obrušováno naše srdce. Ale život není jen o té bolesti. Přináší nám také úsměvy a drobné radosti. Vzpomínám si na jednu profesorku, která mi na stužkové kdysi řekla, abych nebyl tak strašně vážný. Samozřejmě měla pravdu. Možná až nyní, když se přibližuji k jejímu věku, jaký měla tehdy, když mi to říkala, začínám chápat co se mi snažila říct. Někdy člověk asi musí dospět, aby některé věci viděl stejně. Když jsme mladí nevěříme starším lidem, kteří nám zprostředkovávají své vlastní zkušenosti. Až když dospějeme, zjišťujeme že měli pravdu. Život bychom měli brát s humorem, i když se nám někdy zdá, že procházíme neúrodnou pouští. Náš smích může tu poušť přeměnit na oázu života.
Život, to jsou pestrobarevné korálky a každá ta korálka představuje jednu lidskou zkušenost. Já mám korálky velmi rád. Rád se jich dotýkám a poslouchám jejich nádherný zvuk, když o sebe ťuknou. Čím více lidských zkušeností se nám dostává, tím více pestrobarevných korálků máme a tím bohatší a barevnější může být náš řetízek života.
Nikdo z nás nemá rád strádání a bolest a přesto není jediného človíčka, který by tím či oním způsobem netrpěl. Bolest nevyhledáváme, ale když přijde, měli bychom ji přijmout. Je až příliš lehké milovat Boha, když máme všeho dostatek a nic nám neschází, o co těžší je Ho milovat ve strádání a bolestech života. Je mnoho lidí, kteří milují Boha, ale když jim ve smrti sebere například dítě, všechnu vinu svalují na Něho a já se ptám, kde je jejich láska a důvěra v Něho? Kam se ztratila jejich víra? Okamžik bolesti je zkouškou opravdovosti naší lásky a kolik lidí v této zkoušce selhává. Hodnotu bolesti si mnohdy uvědomíme až s odstupem času, kdy zjišťujeme, kolik nám toho bolest darovala. Každá bolest trvá jen chvilku, ale hodnota, která zůstane v lidském Duchu je nedozírná a vlastně z ní potom čerpáme celou věčnost. Srdce člověka, které bylo obrušováno bolestmi života se nyní leskne a třpytí soucitem s bolestmi druhých. Takový člověk chápe svou vlastní bolest a má pochopení i pro bolest druhých. V srdci takového člověka již není místa pro vědomé zraňování a ubližování ostatních. Takový člověk zná totiž velmi dobře princip nenásilí. To jenom lidé, kteří ještě nedozráli a potřebují být ještě tvarování, konají vědomě zlo. Takový lidé ještě nechápou a ani nejsou schopni porozumět bolesti druhých. A právě takovýto lidé obzvláště potřebují být taveni v žáru bolesti, aby porozuměli principu Ahimsi.
0 
