§ Literární výklad
Lampář dní je zhudebněná báseň, kterou jsem napsal pro milovanou ženu. Vychází z osobní zkušenosti ztráty a z vědomí, že cit nemusí skončit ve chvíli, kdy se vztah rozpadne nebo vzdálí. Text se soustředí na věrnost, čekání a na schopnost mít rád i tehdy, když už člověk nemůže nic získat zpět.
Ústřední postavou básně je lampář, který dál rozsvěcuje prostor, v němž zůstává přítomná milovaná žena. Jeho gesto není triumfální ani patetické; je vytrvalé, osamělé a marné právě v tom smyslu, že už nic nevymáhá. Přesto zůstává výrazem lásky, která nepřestává trvat.
Hodím za hrst hvězd
do černých vod.
Jako bych ztrácel
po roce rok.
A nocí ještě
přechází tvůj krok.
~
Jsem lampář dní.
Místo svíčky
zapálím pro tebe
maličké slunce.
~
Nechci moc, ani slávu,
jen držet tvoji ruku.
A vím, už vím,
co v člověku zbyde,
když o ni přijde.
A vím, už vím,
co znamená ztratit
a přesto mít rád.
~
A vím, už vím,
jak bolí milovat.
A vím, už vím,
jak bolí zůstat sám.
A vím, už vím,
co bolí napořád.
Ztratit tě, ztratit
a přesto tě mít rád.
~
Život je list,
co usychá a padá k zemi.
A přece má svou váhu,
i když se všechno mění.
~
Jsem lampář dní,
co svému stáří
váže na zápěstí
lucerny vzpomínek.
~
Lékaři počítají tep
a nevědí, že ten první
tluče, tluče pro tebe.
~
Jestli je nějaké nebe,
bude to lampa v ulici.
A já, starý muž,
tam budu, budu stát
i dlouho po smrti,
hlídat tvůj včerejšek,
abys nebála se tmy,
co jsi ve mně zanechala.
~
A vím, už vím,
jak bolí milovat.
A vím, už vím,
jak bolí zůstat sám.
A vím, už vím,
co bolí napořád.
Ztratit tě, ztratit
a přesto tě mít rád.
❦