Báseň tematizuje nalezený lístek vložený mezi stránky Máchova Máje jako stopu cizího, nedokončeného příběhu. Motiv antikvariátu, orloje a odloženého setkání zde vytváří prostor, v němž se osobní vzkaz proměňuje v literární svědectví o paměti, touze a nemožnosti návratu.
§
Literární výklad
Báseň Marie je vystavěná kolem motivu náhodně nalezeného lístku mezi stránkami Máchova Máje. Osobní vzkaz, ukrytý v knize zakoupené v antikvariátu na Nerudově ulici, otevírá prostor cizího, nedokončeného příběhu. Z několika slov — pozvání na pátou hodinu k orloji — vyrůstá úvaha o setkání, které mohlo zůstat nenaplněné, o paměti touhy a o křehkosti lidských stop uchovaných v literatuře.
Báseň propojuje konkrétní pražský prostor s odkazem Máchova Máje a vytváří dialog mezi známým literárním textem a anonymním lidským osudem. Nalezený lístek zde není pouze předmětem, ale nositelem otázky: kolik příběhů zůstává uzavřeno mezi stránkami knih, aniž by jejich účastníci došli ke svému setkání. Báseň tak zachycuje okamžik, kdy se čtenář stává náhodným svědkem cizí minulosti a jejího krátkého, znovu otevřeného trvání.
V antikvariátu na Nerudově,
mezi stránkami Máchova Máje,
vypadl lístek —
podzimní list.
~
„Zítra v pět u orloje.
Tentokrát přijď."
(Marie)
~
Zažloutlý papír —
neprobuzené slunce
se třese v mých prstech
jak motýlí křídlo.
~
Touha ještě pamatuje
jak srdce utopilo
pero v dešti.
~
Kolik pátých hodin
už odbilo u orloje,
kolik kroků nedošlo?
~
M. jako Marie,
M. jako Milost,
M. jako Marnost.
~
Držím v dlani cizí včerejšek,
mezi řádky Máchových veršů
— byl pozdní večer, první máj —
leží jiný příběh:
~
nedopsaný…
~
Vracím lístek
mezi stránky.
~
Zavírám knihu
jako dveře
do cizího pokoje.
~
Mezi Vilémem
a jeho láskou —
pel polibku
neznámého motýla,
co střeží hřbitov
nedoručených vzkazů…
~
a my všichni
jsme jen náhodní
svědci vzkříšení —
~
Hrobníci cizích tajemství.
❦