Maska nepoznání

Jsem lidský, protože cítím. Lidé však říkají, že nemám citů. Skrývám své city. Mám strach z odhalení toho, že má duše je tak jemná. Proto nosím masku nepoznání. Pod ní se ztrácím odhalení, ale ne svým citům. V té tmě pláču, ale mou maskou je úsměv. Nedovolím lidem, aby mi hleděli do očí, protože tam svůj smutek neskryji. Lidské oči se nedokáží přetvařovat. Ústa se mohou smát, i když srdce pláče. Ale oči nikoli. V očích se zrcadlí skutečnost, zrcadlový obraz duše. Proto nedovolím svým očím, aby otevřela svá tajná zákoutí. Bojím se odhalení.