Maska nepoznání
- Datum: Duben 14, 2016
- Autor: malé srdce
- Rubrika: Deník
0
Jsem lidský, protože cítím. Lidé však říkají, že nemám citů. Skrývám své city. Mám strach z odhalení toho, že má duše je tak jemná. Proto nosím masku nepoznání. Pod ní se ztrácím odhalení, ale ne svým citům. V té tmě pláču, ale mou maskou je úsměv. Nedovolím lidem, aby mi hleděli do očí, protože tam svůj smutek neskryji. Lidské oči se nedokáží přetvařovat. Ústa se mohou smát, i když srdce pláče. Ale oči nikoli. V očích se zrcadlí skutečnost, zrcadlový obraz duše. Proto nedovolím svým očím, aby otevřela svá tajná zákoutí. Bojím se odhalení.
Další články:
V květinové zahradě / léto 2008
Dnes jsem si sedl do ticha květinové zahrady. Vypnul jsem myšlenky a pozoroval, co se okolo mě začn...
Dnes jsem si sedl do ticha květinové zahrady. Vypnul jsem myšlenky a pozoroval, co se okolo mě začn...
Krajina absurdity
Dnes chci zpívat blues. Chci křičet jen tak, do nebes a plout na loďce do krajiny prázdna, až na sam...
Dnes chci zpívat blues. Chci křičet jen tak, do nebes a plout na loďce do krajiny prázdna, až na sam...
Jaké je to asi krásné
Jaké je to asi krásné někoho milovat. Dotýkat se milované bytosti, cítit tepot jejího srdce a být je...
Jaké je to asi krásné někoho milovat. Dotýkat se milované bytosti, cítit tepot jejího srdce a být je...
Komentujte