Maska nepoznání
- Datum: 14 dubna, 2016
- Autor: malé srdce
- Rubrika: Deník
0

Jsem lidský, protože cítím. Lidé však říkají, že nemám citů. Skrývám své city. Mám strach z odhalení toho, že má duše je tak jemná. Proto nosím masku nepoznání. Pod ní se ztrácím odhalení, ale ne svým citům. V té tmě pláču, ale mou maskou je úsměv. Nedovolím lidem, aby mi hleděli do očí, protože tam svůj smutek neskryji. Lidské oči se nedokáží přetvařovat. Ústa se mohou smát, i když srdce pláče. Ale oči nikoli. V očích se zrcadlí skutečnost, zrcadlový obraz duše. Proto nedovolím svým očím, aby otevřela svá tajná zákoutí. Bojím se odhalení.
Další články:
Dar setkání
Když jsem ji poprvé uviděl, srdce se zachvělo a usmálo se, duše pocítila dotek někoho velmi blízkého...
Když jsem ji poprvé uviděl, srdce se zachvělo a usmálo se, duše pocítila dotek někoho velmi blízkého...
Má věčná milenka
Samota - děsivá a sladká zároveň. Má celoživotní milenka, s kterou obcuji ve dne, v noci. Už ani nev...
Samota - děsivá a sladká zároveň. Má celoživotní milenka, s kterou obcuji ve dne, v noci. Už ani nev...
V květinové zahradě / léto 2008
Dnes jsem si sedl do ticha květinové zahrady. Vypnul jsem myšlenky a pozoroval, co se okolo mě začn...
Dnes jsem si sedl do ticha květinové zahrady. Vypnul jsem myšlenky a pozoroval, co se okolo mě začn...
Upozornit
0 Komentáře