Naslouchání
- Datum: 12 dubna, 2013
- Autor: malé srdce
- Rubrika: Báseň v próze
- 0
Slyším ticho tvé duše usmívat se v mé vlastní duši. Mé ticho s tvým tichem setkává se v melodii věčné lásky. Nepřestávám ti naslouchat v tomto světě stínů i přesto, že jsi se mi v něm ztratila. V čase osamění tě budu vždycky nacházet v souzvuku jedné cesty. Tvé oči jsou jako světelné perly, dívající se na mě z hlubin prázdnoty všech věcí. Vysněný obraz, kterému vdechuji život a čekám na opětovné shledání. Do té doby budu nepoznaným poutníkem ztrácejícím se v ponuré mlze šedých barev a plíživých stínů. Ó, kde jsi má nesmrtelná části mne samého, oddělená částečko mého cítění. Ve svých snech tě vídám, jak nasloucháš lasturám. Jsi tím tak zaujatá, až svým vnorem vytváříš vír nového vzkvétání. Tak rád bych byl tím vírem pohlcen. Oddat se splynutí…
Nikdy nepoznané zachvění věčného přátelství vytváří ve mně touhu být malířem a namalovat tvůj obraz v mých nesmělých snech. V barvách jednoho pohledu vytvářím věčnost na plátně plnosti naší lásky. Tvé zlaté vlasy stékající v pramíncích v odlesku jitřní hvězdy chladí neuhasitelný žár mé roztoužené duše. Jako voda mne obmýváš svým světlem a naplňuješ mě narůstajícím pocitem štěstí.
Cítím tě tak hmatatelně až se tě téměř dotýkám. Vždyť myšlenka je tam, kam ji soustředím. Jako když lučištník vystřelí svůj šíp. Lučištník svůj terč zasáhne jen tehdy, pokud je jeho myšlenka už cílem. Jakékoli zaváhání znamená odklon šípu a minutí cíle.
Jak krásná jsi s tou lasturou. Jakou čistotou se zdobíš, ó má vlastní duše. Vždyť ty i já, jedno jsme stále. Ty nahoře a já zde dole. Mikrokosmos nalézá v sobě makrokosmos a naopak. Věčná moudrost nebe uzemněná v projevené hmotě této Země. Držíš svou lasturu a slyšíš pláč mého osamění. Víš, že tě hledám, a přesto se mi ukrýváš v zákoutí své lásky. Jen dlouho hledané je položenou obětí pro příští nalezení. Každý zisk, je již ztrátou a každá ztráta ziskem.
Nyní se odmlčím. Budu naslouchat šelestu vlastní duše a v ní hledat, co bylo ztracené a co mělo být nalezeno v té kouzelné hře, kdy tě mohu potkávat s lasturou u ucha a naslouchat spolu s tebou…