O strachu

Máte strach o manžela, o děti, o práci; máte strach, že nebudete zvládat platit hypotéku; máte strach, že vás někdo přepadne a ublíží vám, máte strach z nemocí, z přírodních katastrof, bojíte se o své akvarijní rybičky… máte spousty nejrůznějších strachů.

Roztočili jste kolotoč strachu a už si ani nevzpomínáte na to, kdy jste ho vlastně roztočili a ono se nyní točí tak silně a tak rychle, že kdybyste se ho pokusili zastavit ihned, ublížilo by vám to a vy byste se z toho vzpamatovávali asi hodně dlouho. Jen si zkuste představit nějaké kolo. Prudce ho roztočíte a dáte do toho všechnu svou energii, až se kolo otáčí, jak jen to jde. Aby jste ho zastavili, musíte ho nejdříve zpomalit, jinak by vám to asi odtrhlo nebo jinak zmrzačilo ruku. Takže nejdříve ho musíte zpomalit a potom bezpečně zastavit. A podobně je to i se strachem. Odbouráváte jeden strach za druhým, postupně. A při tom odbourávání musíte proniknout do samotné podstaty strachu. Musíte si uvědomit, že díky strachu nebudete nikdy svobodní. A vy chcete být svobodní, podvědomě po tom toužíte.

Říkáte, že je přirozené mít strach např. o rodinu. Já vám ale říkám, že to není přirozené, ale sobecké. Ve skutečnosti se bojíte o sebe. Bojíte se ztrát, protože máte každou ztrátu spojenou s bolestí a bolest máte spojenou s nepříjemnou záležitostí, s něčím, co přináší jen slzy a utrpení. Není v tom nic jiného než vaše vlastní rafinované ego.

Místo pro kontemplaci.

Celý jeden život…

Nezáleží na tom, jak dlouho budete hledat svou odpověď na tu otázku. Ve světle věčnosti to není vůbec důležité. Počítá se jen to, co sami najdete uvnitř sebe, své vlastní odpovědi. Já vám jen mohu napovědět, trochu vás nakopnout, popostrčit vás. To je všechno, co mohu udělat. Nic víc a ani nic míň. Je to na vás. Vy tvoříte sebe, v každé chvíli…

Strach má milióny hlav a když mu jednu hlavu useknete, naroste mu další a nikam to nevede. Takže buďte moudří a neusekávejte jednotlivé hlavy, propíchněte srdce a tím přerušíte tok energie všem hlavám. Takže důležité je soustředit se na to, co je skutečné. Na podstatu věci! Co je tedy podstatou strachu? Je to vaše falešná láska. Myslet si, že někoho milujete a máte o něj strach, je vůbec jedno z nejfalešnějších iluzorních myšlenek, které znám. Pokud byste někoho skutečně milovali, nemilovali byste ho ve strachu, ale ve své vlastní svobodě. Asi se mnou v tomto nebudete souhlasit, ale takový je můj názor. Takže použiji-li moji oblíbenou cimrmanskou slovní kreaci: “Můžete o tom diskutovat, můžete s tím nesouhlasit, ale to je asi tak vše, co s tím můžete dělat.” A čím je strach živený? Vaším ztotožněním se se samotným strachem.

Takže přátelé řekněte strachu – DOST!!! Už stačilo, nadchází úsvit při kterém se rodí svoboda vašeho svítání.