Otevřený dialog se slepým oslem
- Datum: 18 června, 2011
- Autor: malé srdce
- Rubrika: Dialogy
0
| malé srdce slepý Osel |
|---|
| Dobrý den, už včera jsem Vám chtěl napsat, ale nenašel jsem odvahu. Možná jsem zbabělec a možná ani ne. Možná se před Vámi chci jen chránit, protože mám strach, že se dotknete mého Ega a že to zabolí, protože nežiju v Pravdě a přesto vím, že to uděláte. Možná mám strach z té bolesti a možná už nemám vůbec žádný strach. Co na tom záleží. Vše je tak jak je. Tak proč se tím zabývat. Proč hledat něco, co tu už je. Já jsem si pravdu ještě neuvědomil a proto Vám, Mistře píšu, i když mě možná spráskáte jako psa. I tak je to jedno. Vše už je tu, právě v této chvíli, ale já jsem tak slepý. A možná, že ať už řeknu cokoliv, i tak ublížíte mému Egu. Bojím se té bolesti a přesto ji chci. Ego musí zemřít. Nevím, jestli to tak je nebo není, snad mi to vysvětlíte Vy a snad mi řeknete, co vlastně to Ego je a jak ho je možné zničit. |
| Já Vás práskat nemusím… práskáte se úplně sám. Veškerý konflikt je jen v myšlení, kdy se názor pře s názorem… a přitom vy to nemusíte prožívat. |
| Říkáte, že veškerý konflikt je v myšlení. Takže je nutné nemyslet. Vypnout myšlenky a pozorovat je. Hledat posledního pozorovatele. Ale kdo je ten poslední pozorovatel? Jsem to já? Já pozoruji, ale kdo pozoruje mne? Říká se, že posledním pozorovatelem je čisté vědomí - Já. Ale to je jen teorie. Jak zažít, co má být zažito? Už to trvá příliš dlouho a výsledky se nedostavují. V čem je příčina? I když často zůstávám v tichu a je to živé ticho, přesto, jako by bylo něco za tím. A já nedokážu tu neviditelnou stěnu překročit. Prosím příteli, jestli jste dál než já, poraďte mi co dělat, aby pravda byla zažita. |
| Nedělej nic, tedy ani nedělání. Veškerá cílená činnost, snaha a úsilí, jež je skrytá touha já po něčem jiném než je samo já… ať už je to pocit sebe-vymalovávanější… Zapřít sebe sama… prostě nebýt… žádné já to nevyřeší, nedokáže… protože není co vyřešit, co dokázat… Problém s dosahováním zmizí, jakmile se touha po dosažení vytratí. Ego si dává všelijaké cíle… dokud má cíle má i pozornost. Usušit ten zdroj a vykořenit lze jen vhledem do toho, že všechno co lze vnímat nikomu nepatří a je prázdné. To se dá jen tehdy když je nahlédnuto svým touhám pod pokličku a pochopen zdroj a princip vznikání utrpení na základě zkoumání sebe sama. Já jsem prostě nakonec musel zvolit sebe-ignoraci, protože všechno co jsem dělal živilo já. Takže jsem se ve své pozornosti ignoroval, ať se mi jevilo ve vědomí cokoliv… Soustředil jsem pozornost jen na nicotu, prázdnotu… Ticho od vědomí sebe sama… byť by se mi slibovalo jakékoliv bytí celého vesmíru jako krásné. Musel jsem zabít všechno… I nevinné, i rostliny… celý vesmír... celý sen. Všechny krásné vzpomínky, i západy slunce i svítání - na všechno jsem nahlížel jako na související jevy s utrpením… Byl jsem nazván vrahem a necitou sám před sebou… Jako Bůh, který se rozhodne zrušit veškerou existenci svého vlastního snu je obžalován ze zrady… ze sadismu… atd… Nikomu bych to období nepřál… Jaká to je vyprahlá a nehostinná procházka, jež nic nedává, ale všechno krásné bere. Jediné řešení bylo ukončit vědomí sebe sama… Pocit existence nějakého já. A to ještě bez vidiny a motivu, že to k něčemu bude. Já jsem už nic nechtěl… Když ti to říkám a ty to budeš zkoušet…. už něco chceš, už si od toho něco slibuješ… a tak ti nebude nikdy fungovat nic… dokud půjdeš za svým snem. |
Upozornit
0 Komentáře
nejstarší
