Poezie


 Předmluva 

 Báseň je svět proměnlivých barev a život plátno, které ožívá slovy veršotepců. Svět hlubokých zákoutí a křehkých obrazů. Básník při psaní svých básní nepoužívá mysl, ale srdce. Skutečný básník svou báseň netvoří, on sám je tou básní. Neustále se ztrácí v tisících proměnách. Jeho slova jsou tichá. Zaslechnout je, je možné jedině srdcem. Nikde jinde je člověk neuslyší, protože jejich barvou je láska a láska je příliš jemná, aby mohla být znásilněna lidským egem.

Báseň je vlastně malbou a každý verš jednotlivým tónováním. Básník je malířem slov. Pro básníka jsou veršem prožívané etapy jeho života a prožitý život jeho celou básní. Jsem básník a jsem i malíř. Na paletě snů nacházím své vlastní barvy. Báseň je pohybem do zastavení se. Básník se básníkem nikdy nestává, on už se jako básník rodí. Jenže svět nemá a nikdy ani neměl pochopení pro básníky, ale básníci mají pochopení pro svět, protože jejich dechem je láska a proto se básníci budou rodit znovu a znovu, dokud tento svět potrvá.

Básník se řídí citem, ne svým rozumem. Je křehký a silný zároveň. Jeho silou je právě ta křehkost, prostřednictvím které dává světu mnoho radosti. Básníka si nemůžete přivlastnit, nemůžete ho svázat svým srdcem, protože kdyby jste to udělali, zemřel by žalem.

Básník je stále se rozšiřujícím prostorem. Dýchá prostřednictvím všeobjímajících krás. Básník má tolik podob. Je třpytivou kapkou plačícího nebe i zábleskem blýskavic, jež vylétávají z ocasů komet. Básník je úsměvem lučních kvítků i poletujícím bílým chmýřím pampelišek. Básník se rodí a umírá znovu a znovu.

Každý okamžik je svědkem jeho neustále se opakující přeměny.

Básník je zároveň i milovníkem a tak trochu i snílkem. Opět a opět hledá nové a nové barvy do svých obrazů a neochvějně maluje svůj svět ve svých snech. Zarosené pohledy bludiček a armáda tančících světlušek je jeho světlem. Básník se rodí a umírá znovu a znovu…

malé srdce

Copyright © 2011 - 2017 malé srdce
Title
Caption
File name
Size
Alignment
Link to
  Open new windows
  Rel nofollow