Symfonie času

---

klíčem zamyká svět

když do srdce vchází

v zahradě pláče květ

a v kapkách slz

smutný déšť

…

dotyky stínů

rozbitá světla

za zrcadlem noci

mění se pravda

jak ve vodní hladině řeka

…

z ticha opuštěných hvězd

rodí se básník snový

aby jemně rýmem svým

svázal žal

…

čas je skladatel

co symfonii tvoří

…

vteřiny tváří se

jak notové listy

prostorem letí

v tichém chóru zní

…

ručičky tančí

v kruzích prázdných

odtikávají směr

…

orchestr hraje

své táhlé rekviem

v měsíčním sále

…

tóny se lámou

jak křídla ptáků

smyčce pláčou dojetím

…

proč v každém akordu

tepe lidská pýcha

proč pokora

uvězněna byla

…

klavír něžně šeptá

jsem sonáta

co srdce otevírá

…

prsty jak déšť

kloužou

po strunách

…

báseň je hudba

v tichu nachází

ta nejsilnější slova

…

bez veršů bych nevěděl

kdo jsem já

…

a že ještě cítím

…

smutek stejně krásný

jako jasný den