Labyrint duše
viděl jsem oči
a v nich moře
tak bylo hluboké
a tak smutné
…
v papírové lodičce ve tvaru srdce
plula jsi v zákrytu své duše
šelestem bolesti v labyrintu zdí
…
v tom ponoru
v té slze vlažné
roztroušené beznaděje
…
ze smrti citů
ukrojila jsi zatmění
…
svázané uzlíky snů
které nikdo nerozváže
kde jsi mohla být
a kde ještě budeš
…
v prázdnotě vzpomínek
hledáš svůj zázračný svět
…
viděl jsem oči
i to moře
chtěl jsem ho vylít
ale bylo bezedné