Labyrint duše


  

viděl jsem oči

a v nich moře

tak bylo hluboké

a tak smutné

v papírové lodičce ve tvaru srdce

plula jsi v zákrytu své duše

šelestem bolesti v labyrintu zdí

v tom ponoru

v té slze vlažné

roztroušené beznaděje

ze smrti citů

ukrojila jsi zatmění

svázané uzlíky snů

které nikdo nerozváže

kde jsi mohla být

a kde ještě budeš

v prázdnotě vzpomínek

hledáš svůj zázračný svět

viděl jsem oči

i to moře

chtěl jsem ho vylít

ale bylo bezedné

  

Copyright © 2007 - 2025 malé srdce