Zvuky stroje času

omlácené hroby

jako kapitoly nepřečtených stránek

šeptají příběhy ztracených

v každém zrnku prachu

svědkové dávných dnů

malují neviditelnou černou tuší linku

každý tah je hledaným slovem v básni

…

inkoust je hudba a kapka je nota

štětec a plátno

…

partitura

…

pláču

…

jsem zapomenutý jejich smích

jsem melodie dávných ztrát a radostí

mám odvahu naslouchat bez hlasu

číst v pomačkaných tvářích andělů

jejich slzy v knihách osudu

…

jsem vítr a stín v šepotě věků

jsem paměť i tajemství na konci času

proplouvám stránkami nedokončených příběhů

na vlnách vzpomínek tkám nitky přízraků

…

jsem flétnista v orchestru ticha

v melodii rtů šeptám svá tajemství

co střežím jak stíny v koutku pekla

plamenem naděje na cestě bez konce

hořím popelem v tisíci žhavých kousků

…

jsem výdechem odloučení věčnosti

a nádechem listu v tanečním víru světa

šepotem odkrývám novou píseň

mezi okamžikem a nekonečnem

zůstávám v kolébce hluboko pod zemí