Pouto lásky

Jakékoliv lpění na čemkoliv, vás poutá k předmětu vašeho lpění. Když plod kaštanu dozraje, ve svůj vlastní čas odpadává od stromu, ke kterému byl připoután životadárnou mízou života. Myslíte si, že jakmile se plod kaštanu od stromu odpoutá v čase zralosti, že je jeho pouto lásky se stromem přetrženo? Jistě že ne! Vždyť toto pouto už není poutem, ale je láskou samotnou, kdy už není strom a není ani kaštan. Ale kdy zůstává jen láska, která je navěky spojuje v jediné melodii písně. Jen taková láska je svobodná a čistá, pokud je osvobozená od připoutanosti k předmětu své lásky. Jen když se v čase zralosti vědomě vzdává své lásky založené na výměně něco za něco, stává se čistou a průzračnou. Takováto láska se potom stává vpravdě všudypřítomnou, věčnou a všeoživující. Jen když láska miluje z čisté lásky ze Sebe sama, stává se dokonalou.