Sebevrazi

Zavírám oči a pláču.
Destrukce života mi trhá srdce.
Kanibal z Kysaku dával svá požehnání v eutanázii těm, kteří se rozhodli zemřít.
Vždycky pláču, když lidé odmítají život a hledají někoho, kdo by jim pomohl umřít.
Vy, kteří stojíte před rozhodnutím vzít si život,
pohleďte životu do tváře a nebuďte zbabělci, kteří utíkají před sebou samým.
Ptáte se, co vás tu drží?
Nikdo vás tu nedrží, protože nikdo nemůže jít proti vaší vůli.
Ani Bůh,
ani malé srdce,
ani nikdo jiný.
Co učiníte, učiníte ze své vlastní vůle a nikdo za to nebude zodpovědný, jen vy sami.
Co vás žene, vy sebevrazi k odmítnutí života,
že ani bolesti se nebojíte?
Snad si říkáte, že to bude bolet jen malou chvilku
a pak už
N
I
C…
jen sladké zapomnění…
průnik do ztracena
anebo do PEKLA,
anebo do přeměny;
možná spadnete do tmy,
která bude dlouhá
a na konci věčnosti
snad přeci jen zasvítí
rozednění…
Nejdříve se objeví taková malá jiskřička
a v té tmě to bude,
jako by se vám zjevil Bůh.
Ale bude to jen vaše touha zase žít,
která bude světýlkem;
touha narodit se znovu
a třeba být jen motýlem;
nad květy tančit
ve světle svých křídel.
Potom si snad začnete zase vážit života,
potom snad pochopíte,
že být sebevrahem
znamená být
tak strašně
osamocen.