Dvacátý srpen

Dvacátý srpen —

jako každý rok,

češu slunečnici

její zlatá pírka.

~

Směje se při tom,

zatímco já pláču.

~

Buď krásná,

ať se jí líbíš

až ji uvidíš,

usmívej se ještě víc.

~

Ať pozná,

že v mém srdci,

její láska zůstává.

~

Snad vzpomene si,

jak jsme se milovali

v Chorvatsku

pod vrtulkami.

~

Slunečnice,

co za světlem se otáčíš,

za sluncem vzdáleným.

~

Z každého lístku

naděje má klíčí.

~

Slunečnice, zvedni tvář,

ať pláč můj tě skropí.

~

Až léto své jednou vyčerpáš

a pole ztichnou,

zapomenuté semínko

na svých prsou pochováš.

~

Dnes mám všeho jen půl.

~

Půl cesty do samoty,

srdce hraje falešně.

~

Jen půl melodie z naší lásky.

~

Rozbitý kompas

hledá půl mapy.

~

Cesta je ohnivá kometa,

vlečkou smutek zametá.

~

Zatímco nebe

práší popel z hvězd

na prázdné ulice.

~

Z hlavy se sypou vzpomínky,

jako skleněnky,

kutálejí se slzy.

~

Snad jednou odebereš

horu mé soli.

~

Slunečnice,

svou tvář pozvedni,

ať co se loučí nezmizí.

~

Uložím tě do kolébky

natruc času a všemu,

co jsme oplakali.

~

Okna se dívají,

když polibkem

oblékám,

kytičku pro ni.

~

Kýbl starý je,

studánka nová,

kohoutek zpívá,

voda vždy čeká

na malou baletku

ve světlých šatách.

~

Dokud tam,

obětovaná dcera

s jediným datem

v kalendáři čeká,

~

odříznutá od

kořenů lásky,

krásná jen

tři dny.

~

Umírá pro tvé

narozeniny.

~

Láska je věčné dílo —

Láska!

Láska!

Láska je věčné dílo —

věčné dílo —

~

co nad smrtí —

křídly mává!

~

Vzpomeň si na mě

ve svém srdci.

~

Den, kdy ji tam nedám,

budeš vědět,

že už nečekám.

~

Snad umřel jsem.

Snad umírám.

~

Žlutá zná svůj směr.

Jen my hledáme,

co ona už dávno ví.

~

Kam patříme —

ty a já?

Sobě ne.

~

Dokud slunce vychází

budu ti posílat —

své zlaté tanečnice.

❦