Nebojím se více,
strach je pro opilce.
Já raději pálím svíce
na hrobech zarostlých kapradím.
~
Nejsem duch,
jen člověk,
co místo očí
nosí propadliště.
~
A přesto vidím
rybu, co pluje
ke dnu moře.
~
Žádný spěch.
Žádné hoře.
~
Nikdo ji neloví.
~
Co tam hledá dole?
Možná staré role.
Nebo novou modlu
na oltáři.
~
Modlo má, má modlo,
kdo se ti tu klaní?
Na čele má
Kainovo znamení.
~
A ty, co svítíš,
jak dávné slunce,
nechoď tak blízko.
~
Mám ruce plné věcí
a zjizvené nebe.
~
Neříkej mi: pojď.
Za jazyk táhne háček.
Kam se zavrtal,
vím jen já.
~
Neříkej mi: vstaň.
Nad páteří krouží ptáci
vykuchaní z hlavy.
~
Neříkej mi: věř.
Mezi zuby drtím tělo,
prý to není chléb.
~
A jestli mě máš rád,
neříkej to nahlas.
~
Lidé pak berou
kladiva a hřeby —
zase chtějí křižovat.
~
Ježíši, nechoď tak blízko,
mám rozepnuté švy
a srdce v cizím domě.
~
Ježíši, nechoď tak blízko.
Ještě mě nesbírej.
Jsem jen půlka dne.
~
Ježíši, nechoď tak blízko.
Ještě se pod hlínou
svléknu z kůže.
~
Slyším tě, slyším —
z druhé strany.
~
Slyším tě, slyším —
namísto křídel
dal jsi mi uši.
~
Ježíši, nechoď tak blízko.
Ještě ne.
Jsi rybář lidí.
~
Ježíši, nechoď tak blízko.
Ježíši, nechoď tak blízko.
Ježíši, nechoď tak blízko.
Ježíši, nechoď tak blízko.
Ježíši, nechoď tak blízko.
Ježíši, nechoď tak blízko.
Ježíši, nechoď tak blízko.
Ježíši, nechoď tak blízko.
Ježíši, nechoď tak blízko.
Ježíši, nechoď tak blízko.
~
Jednou mě ulovíš,
dnes ještě ne.
❦