Rozhovor s Nadvědomím

Sluneční světlo
Nejsem první a nejsem ani poslední, kdo komunikuje se svým vnitřním Jástvím. Je to Bůh? Anebo je to lidské kolektivní poznání zakódované v naší DNA? Nicméně, otázka byla položena a odpovědi přicházejí…
malé srdce

Nadvědomí
Od kdy jsem živý?
Od svého stvoření.
Kdo mne stvořil?
ŽIVOT.
Proč tedy podléhám smrti, když jsem byl stvořený životem?
Protože jsem tě přikryl závojem času.
Ale proč jsi to udělal?
Aby jsi se poznal a tím poznal i mě.
Ale kdo jsem já?
Ty jsi ty:-) Stvořil jsem tě dokonalého jako jsem i já dokonalý, ale aby jsi si tuto dokonalost uvědomil, bylo potřebné tě zahalit závojem času, tedy závojem hmoty.
Ale proč tolik bolesti a utrpení?
To je láska.
Máš divný způsob jak někoho milovat.
A jakou cenu by měla má láska k tobě, kdyby jsi tuto mou lásku nemohl prožít? Dal jsem ti dar smrti, abys pochopil dar života. Smrt je jen dokonalou iluzí, kterou jsem pro tebe vytvořil z lásky.
Možná ke mně hovoří jen má vlastní mysl.
A možná jsem se já implantoval do tvé mysli a stal se tvými jednotlivými obvody. Vím, že hledáš Pravdu a vím, že ji hledáš už celé eóny věků, už od prvopočátku své existence. Vím to, protože jsem to byl já, kdo ti do tvé DNA zakódoval tento vzorec. Když jsem tě tvořil, už jsi existoval v mém vědomí jako zárodek budoucího tvořitele. Život nikdy nestagnuje, ale se neustále rozrůstá a tvoří další životy. Život plodí zase jen život, sám ze sebe, ze svého prvotního předurčení. Udivuje mě, že pravdu, která je zakódovaná v tvém vzorci, hledáš už tak dlouho.
Chtěl bych poznat Pravdu, ale jak to udělat?
Skrze lásku. Láska je srdcem všeho živého. Život se zrodil z této lásky a smrt se zrodila z odmítnutí této lásky. Kdo odmítá lásku, už žije ve smrti. Kdo chce patřit světlu, musí se stát nesmrtelným ve smrti.
Ale proč jsou tací, kteří tuto lásku odmítají?
Pro svou pýchu. Síla jejich ega umenšila sílu jejich ducha. Zatímco ego roste, Duch se nemůže projevit, i přesto, že by mohl. Vždyť Duch je nositelem všeho života. Důvodem proč však nezasáhne, je respektování vůle člověka. Pokud vůle podlehne egu a ego se stane vůlí člověka, potom Duch je bezmocný cokoliv změnit. A tak trpělivě čeká na Boží spravedlnost v podobě bolesti, která umenší ego a osvobodí vůli člověka, aby se zase rozhodla pro Ducha, který v něm přebývá.
Takže bolest je jinou formou lásky?
Bolest je ozvěnou duše, která trpí pod nadvládou hmoty. Proto jsem stvořil spánek, aby duše mohla na okamžik zapomenout na válečné pole hmoty a byla občerstvena na zelených loukách ráje. Ale je to i jiná podoba lásky, která uskutečňuje důležitou přeměnu vědomí z tělesného člověka na Božího Syna. Z člověka lidského, stává se Kristus. Bolest je nástrojem očisty.
Když mě tak dobře znáš, víš také, že občas pláču.
Ano, slyším tvé slzy stékat v tichu noci. Rozhodl jsem se stvořit slzy, abych jimi vyplavoval vaši bolest a také, aby jste prostřednictvím vašich slz zalévali své srdce v čistotě své upřímnosti. Jen si všimni, jak prostřednictvím slz činím dokonce i smutek krásným. Dal jsem jim tvar kapek, které jsou podobné kapičkám ranní rosy nebo dešťovým kapičkám. Jsem umělec, vše činím krásným a ty neseš mé vlastní símě božskosti a učíš se tvořit, jako já tvořím vše živé, krásné a dokonalé.
Ale stvořil jsi i takové věci, jako je sopel, hleny, sliny, zvratky, prdy a jiné...
Stvořil jsem to, abych tě oklamal tou zdánlivou nedokonalostí. Věř však, že vše co jsem stvořil, má svůj jedinečný a tajemný smysl a účel. V lidském těle je tato zdánlivá škaredá nedokonalost dokonalostí ve funkci, kterou vykonává. Vezmi si např. hleny, které zvlhčují potravu a také chrání tělo před žaludečními kyselinami; nebo sople, sliny, zvratky či prdy... nic nebylo vytvořeno bezúčelně. Tuto účelnost najdeš v celém vesmíru. Jednou se rozpomeneš, že žádná nedokonalost ve skutečnosti neexistuje. Dokonce i ďábel je dokonalý v tom zlu, které představuje. To však neznamená, že budeme dokonalý jako je dokonalý ďábel. Dokonalost ďábla a dokonalost Boha musíš pojmout do jednoty a pochopíš samotnou podstatu moudrosti.
Takže neexistuje nic nedokonalého? Neexistuje zlo? Lidé dokážou zabíjet jeden druhého! Toto nepovažuješ za nedokonalost?!?
Já vidím věci, které ty nevidíš. Vidím kam je jejich bolest vede. Vidím až za celé eóny věků, kam je jejich bolest dovede a vidím, že vše je dokonalé. To je ta zdánlivá nedokonalost, která je ve skutečnosti dokonalostí, o které jsem hovořil.
Jsem už unavený. Díky za tvé odpovědi. Ani po několika rozhovorech s Tebou však nevím, kdo jsi. Vím jen, že když položím otázku, odpovědi přicházejí téměř bleskově, až je kolikrát nestačím ani psát. Možná jsi jen lží mé vlastní mysli. Kdo ví...
Jsem všude a ve všem a lidé mě přesto nevidí, protože žiji ve skrytosti všudepřítomnosti. Toto je blaženost mé bolesti. Jednou tomu porozumíš... Odpočiň si... žehnám ti... LÁSKA
 
Copyright © 2007 - 2024 malé srdce