Kdo bude spasen?

Z temnot stínů vystupují dávno zašlé časy, na které současný člověk již nevěří a přeci tyto tajemné věky nebyly tak úplně zapomenuty. Neustále vystupují v myslích vyvolených, kteří je vědomě či nevědomě udržují při životě. Démoni obcházející naše sny, zkoumají, jak dalece jsme na ně zapomněli. Vždyť nic, co nevidíme, není pro nás skutečné; jen co naše smysly jsou schopné obsáhnout, co se vejde do našeho vzorce vnímání, jen potud přijímáme svět, kterému jsme ještě schopni porozumět, dotknout se věcí a neztratit se při tom v nám známé realitě.

V té tmě, kdy ještě toužíme po kousku světla, kdy náš boj právě vrcholí, mocnosti temnot soupeří s mocnostmi nebes o vaši duši. Tak cenná je pro ně vaše duše. Ptáte se, co je na ní tak vzácného? Stvořitel do ní vložil nesmrtelnou částečku své lásky, jako květ, do kterého se zaodívá samotný život, zatímco pán temnot, kníže ztracených, dává květu zvadnout – odumřít milosti Boží. A s každou uvadlou duší ten, který byl světlonošem kdysi dávno, se nepřestává vysmívat svému Bohu; v bezmezné své nenávistí, která proniká světem hmoty, do jejichž hranic byl před dávnověkem uvržen tím králem nad kterého není.

Jenže květu není dáno zcela zemřít, neboť květ nebyl zrozen pro zánik, ale pro život. A tak byl tento život, zastíněn iluzí smrti, aby se projevila dokonalost a sláva věčnosti.

Sebevrazi utíkají před svým strachem, před kterým utéct nemohou. Ale to oni nevědí. Jejich bolest je ochromí, zatímco se jim ďábel směje do uší. Pohrdá jimi, protože byl to Stvořitel, který kdysi určil, že on, nejkrásnější z andělů, měl být služebníkem člověka, což bylo důvodem jeho vzpoury. On chtěl být svým vlastním Bohem a ne aby namísto toho, ještě někomu sloužil. Jeho pýcha ho zaslepila natolik, že se stal démonem, prokletým. A nyní chce vládnout aspoň tomu opovržení-hodnému člověku, který dostal od Stvořitele takovou milost, že se může stát dalším Bohem. Ale ne ze své vlastní pýchy, jako Lucifer, ale z Božího předurčení. Světlo pravilo a tak se mělo stát na výsměch ďábla, pro jeho vlastní pokoření!

Snad proto, aby dokonce i on byl jednou spasen? Předpokládáme-li, že Stvořitel je nejdokonalejší Moudrostí, můžeme také předpokládat, že je tu prostor pro spásu ďábla. Malé srdce věří, že i ďábel bude spasen – jako poslední. Vždyť i on je dítětem Božím. A může skutečný Otec zavrhnout své dítě, byť by bylo sebe-prokletější? Bůh toho ďábla ve svých vzpomínkách uchovává stále jako nejkrásnějšího z andělů. A i když ho pokořil pro jeho pýchu a udělal z něho padlého démona; a i když mu vzal všechnu jeho dřívější nebeskou krásu i slávu; nemůže mu ji ve chvíli, až ďábel zůstane sám, na celé zemi všemi opuštěn a až si vzpomene na svou zašlou slávu, až opět najde v sobě pokoru a až vysloví přání být zase se svým Stvořitelem a až zašeptá upřímné slovo – odpusť mi Otče – myslíte si, že Stvořitel ho nepřivine do své věčnosti?

Cožpak se vše nestalo z Jeho Moudrosti? Cožpak nepoužil Satana jako svého nástroje, aby mohl rozehrát hru duality? Cožpak nepoužil Jidáše Iškariotského, aby byl učitelem mnohých? Já, malé srdce, navzdory bibli Židů, věřím ve spasení všech stvořených bytostí včetně Hitlera, Jidáše a jako posledního i ďábla. Každého ve svůj vlastní čas. Věřím a vyznávám, že nežijeme jediný život, ale procházíme mnoha úrovněmi vývoje, který se táhne našimi životy jako zlatá niť.

Uvědomme si, drazí čtenáři, že neexistuje pouze jedna jediná realita, která se vejde do našeho vzorce vnímání. Realita není statická, ale vychází z potřeby nadjá zažívat takový počet realit, kolik jich je potřeba pro jeho vývoj a zrání prostřednictvím pozemských těl a tím i nových zkušeností, které by jinak nadjá nebylo schopné bez hmotných vtělení obsáhnout. Samozřejmě se nemusí jednat pouze o hmotná vtělení na tomto světě, protože existuje mnoho jiných světů a těl, prostřednictvím kterých můžeme zažívat jiné zkušenosti, které jsou odlišné od zkušeností zde na Zemi.

Vám katolíkům musím říct, že nevěřím na peklo. Přijímám jen tu realitu, které věřím. Pokud vy věříte peklu, máte ho mít. Vaše vlastní přání, nechť je vaší vlastní realitou. Ojojoj, kolik hlasů, prosím zadržte! Znám tu vaši knihu, které se tak úzkostlivě držíte. Bible židů – kniha tak zneuctěná nesprávným viděním reality. Nechápu to. Vaše duše zná ve svých hlubinách veškerou pravdu o tom, kdo jste a kam směřujete. Ale vy se do posledního písmenka držíte této jediné knihy. To je vaše jediná realita – realita neskutečného strachu všude okolo vás a ve vás! Jste opravdu jako to stádo, které je zaháněno do Šeolu. Na pastvu vás vede Smrt… jak o tom zpívá žalmista. Vaše peklo je vaší iluzí. A váš Bůh je sadomasochista, který se vyžívá v mučení a týrání duší, jež značně unavené po právě prožitém vtělení se vracejí domů, aby si odpočinuly a poučily se z právě prožitého života a namísto toho na ně čeká pomstychtivý Bůh katolíků, aby je uvrhl do pekla plného síry a věčného ohně! Nechte si své peklo. Nestojím o něj. Bůh není takovým jako ho opisují vaši nevědomí kněží. Můj Duch si pamatuje všechnu svou krásu a slávu a ví, že nebyl stvořen pro vaše peklo, ale pro věčnou slávu živého Boha! Můj Bůh je Bohem Lásky, trpělivosti, soucitu a odpuštění.

Osvoboďte se od zaužívaných názorů vašich kněžích a ptejte se vaší duše, kde je pravda a odkud vyvěrá. Je mi úplně jasné, že mě budete pokládat za nástroj ďábla, který vás chce oklamat svým slovem, protože nemluvím tak, jak mluví vaše kniha. Vaše kniha je knihou rozmanitých obrazů, proto ji nečtěte tak, jak vám to radí kněží, ale čtěte ji svou duší, protože každý obraz má své vlastní barvy a každá jednotlivá barva v kontextu s celkem obrazu, je vnímána každým člověkem odlišně. Když například stojíte bezprostředně u mozaiky, nevidíte její celistvost a to, co představuje ve svém celku, protože nejste schopni obsáhnout celý její rozměr. Až když poodstoupíte do potřebné vzdálenosti a obsáhnete tedy rozměr celého mozaikového obrazu, až tehdy jste schopni uvědomit si její realitu! A stejné je to i s Vesmírem, kdy člověk není schopný ve svém hmotném uvěznění obsáhnout celý rozměr Vesmíru a tudíž ani neví, co přesně představuje. To, jak chápete Bibli, ukazuje na realitu, kterou jste schopni momentálně obsáhnout a ve které se právě nacházíte. Proto prosím každého kdo mne chce mermomocí spasit svou vlastní vírou. Nestojím o ni, mám svou vlastní víru a ta říká, že jsem věčně zářící a nesmrtelná entita vyvěrající z absolutní Mysli. Každý je svým vlastním bohem, stejně jako je mikrokosmos věrně identický s makrokosmem. To nepopírá Boha, tedy zdroj, ale naopak projevuje Jeho věčnou Slávu!