Leť ke světlu

Tak krátce jsem Tě znal a tak velmi jsi se mě dotkla hlubinami své duše. Tak moc mi chybíš. Nikdy jsem si nechtěl připustit, že Tě miluji. Nemusel jsem být s Tebou fyzicky. Stačilo mi být s Tebou v Tvých básních, v Tvých povídkách, nalézal a poznával jsem Tě v Tvých obrazech, v Tvých krátkých zprávičkách a článcích na Tvém blogu. Zachytával jsem Tě v jednotlivých útržkovitých obrazech v Tvých krátkých filmečkách, kde jsi vyprávěla o svých vnitřních pocitech a já hlupák jsem to tehdy vůbec nechápal. Až když jsi odešla do ticha nekonečna, jsem pochopil, co jsi vlastně chtěla říct světu. Byl to Tvůj výkřik bolesti, Tvé volání o pomoc. Tvůj způsob, jak upozornit svět na svá trápení. Žila jsi a umírala zároveň, ztracená ve svých vlastních hlubinách na hranici mezi dvěma světy. Rodila jsi se v mém srdci a já Tě objímal a chránil Tě jako se chrání a objímá ten nejvzácnější poklad. Nyní však cítím bolest, protože jsem Tě neuchránil před sebou samou. Cítím takovou bolest, takovou ztrátu. Člověk by nikdy neměl umírat tak mladý. Jak Tě jen teď najdu v tom živém nekonečnu? Tvůj táta s mámou měli nádhernou dceru. Byla jsi tak velmi umělecky nadaná. Mohla jsi přinést tolik krásného do tohoto světa. Ale i přesto Tvůj krátký život a smrt stačil na to, aby změnil mnoho lidí. Mě jsi změnila určitě. Od Tvého vyvanutí z těla chci být lepším člověkem. Slibuji Ti Terezko, že na Tebe nikdy nezapomenu a jednou Tě najdu v tom živém nekonečnu, nenechám Tě napospas Tvým vlastním temnotám. Kdybych mohl vyměnit svůj život za Tvůj, bez váhání bych to udělal. Každý večer sedím schoulený do klubíčka a šeptám Ti, abys letěla přímo ke světlu, nesmíš zůstat spoutaná tou tmou. V tom světle je život a láska. Tam je Tvá svoboda, tam je Tvé požehnání. Budu jen doufat, že zaslechneš má slova. Jedna část mě, Tě stále nechce pustit a druhá část ví, že Tě nesmím zdržovat na Tvé cestě za světlem. Buď požehnaná Terezko. Navěky spojeni láskou ducha.