Vůně květiny
- Datum: 27 února, 2017
- Autor: malé srdce
- Rubrika: Promluvy
0
Z temnot stínů vystupuje nepatrný paprsek světla. Proplétá se liánami mnohých staletí a v každém okamžiku spočívá od věků v nepostřehnutelných hlubinách Bytí. Je připravený dotknout se každého probouzejícího se, v každém čase a v každém zlomku věčnosti změřené nekonečností celého stvoření. Jaká bude odpověď lidí tomuto narůstajícímu světlu jejich duše? To nevím, ale odpovědí Světla na volání lidských synů a dcer je od počátku věků vždy jen Láska. Z každé jejich bolesti a trápení, ze všech vyplakaných slz, klíčí vždy ta samá věčná Láska, dává smysl jejich smutku a naplňuje se v jejich radosti blažených. Protože stejně jako radost, tak i smutek; stejně jako úsměvy, tak i slzy, jsou jen mlžným oparem, který se jednou rozplyne a zůstane jen věčná esence připodobněná k vůni květiny. Jen zavři na okamžik oči a stvoř si svou květinu, prohlédni si každý její, i ten nejnepatrnější detail, všímej si její barev, tvaru, křehkosti; zhluboka se nadechni a naplň své plíce její nádhernou jemnou vůní. Nyní tu květinu vytrhni ze země své mysli, ze které vzešla a kde zakořenila v obrazu, který jsi si vytvořil, aby tě okouzlil. Ty jsi v každé chvíli stvořitelem a jsi i stvořením. Ty jsi vpravdě Bůh!
Stejný Bůh, který i tebe stvořil, stejně jako jsi i ty stvořil svou květinu. Cožpak jsi té květině nepředal všechny své vlastnosti a moudrost života? Cožpak ona květina nevyklíčila z lásky tvého srdce? Cožpak nemá tvá květina v každém ohledu všechny tvé atributy? Nevěříš mi? Tak tedy utrhni nyní svou nádhernou květinu a nechej ji zemřít! Zdráháš se? Jsi zhrozený z toho, co nyní říkám? Je to proto, že nevíš co se skrývá za smrtí iluze. Nikdy na to nepřijdeš, dokud svou vytvořenou květinu nezabiješ. Udělej to právě teď. — Pláčeš? Ale proč? Cožpak tvá květina nežije v tobě v každé chvíli? Řekni mi, drahý příteli, co ti nyní zůstalo z tvé křehké květiny? Vzpomínka. Ale co je vzpomínka? Otisk duše mé květiny. A co ještě? Její okouzlující vůně. Můžeš na ni zapomenout? To nemohu! – NIKDY! Dotkla se mě, žije v mých vzpomínkách. Tak vidíš. Tvá květina je věčná ve své vůni, i v doteku, který v tobě zanechala. To je onen zlomek věčnosti změřený tvou láskou. Už tomu začínáš rozumět? Myslím, že ano. Květina nemůže nikdy zemřít, protože její věčnost je i tvou vlastní věčností! Ó, ano! Těším se z tvého poznání. Nyní můžeš opět vytvořit svou květinu, protože klíčí z tvé vlastní věčnosti.
Další články:
O mých slovech i člověku, co drtil kola osudu
Obdivuji vás lidé, co všechno dokážete vytvořit, kolika krásami dokážete promluvit. Co je to za sílu...
Obdivuji vás lidé, co všechno dokážete vytvořit, kolika krásami dokážete promluvit. Co je to za sílu...
Svět potřebuje naši lásku
Kdo jste? Především mi dovolte vám říct, že jste bytosti světla. Boží duch oživující vaše těla se na...
Kdo jste? Především mi dovolte vám říct, že jste bytosti světla. Boží duch oživující vaše těla se na...
Opravdovost života
HUDBA: Memoirs Of A Geisha-Soundtrack Co jsem za sebou zanechal? Květiny jara, letní ...
HUDBA: Memoirs Of A Geisha-Soundtrack Co jsem za sebou zanechal? Květiny jara, letní ...
Upozornit
0 Komentáře
