Vychladlé srdce
- Datum: 17 března, 2014
- Autor: malé srdce
- Rubrika: Deník
0

Zamrzlo člověku srdce. Všechno teplo, které v něm kdysi bylo, vyprchalo; stejně jako vůně vyprchává z uvadající květiny. Tou vůní byl život, který si přál kdysi dávno žít. Tím teplem bylo jeho malé srdce plné touhy obejmout svět a žít v něm zcela svobodně a volně, jako ten tažný pták letící do dálav až za obzor svých snů; chtěl letět i on, ale kompas se rozbil na miliony kousků zraňujících bolestí a vnitřní kormidelník na něho už dávno zapomněl a tak život v něm již téměř vyhasl a on se ztratil sám sobě.
Připodobněno ke svíčce, byl už jen nepatrným blikajícím plamínkem, který už neměl sílu někoho hřát. Stačilo tak málo, aby zcela vychladl sám v sobě a zhasl. Víte, když ve vás zhasne i vůle žít, potom už vám nic nezůstane. A můžete klidně žít ve své smrti i další tisíce let a nikdy a nikdo vás neoživí, pokud vy sami si nebudete přát zase se probudit v barevných tónech hudby veškeré Jsoucnosti a nekonečného Bytí.
Další články:
Dnes jsem si sedl do ticha květinové zahrady. Vypnul jsem myšlenky a pozoroval, co se okolo mě začn...
Dnes chci zpívat blues. Chci křičet jen tak, do nebes a plout na loďce do krajiny prázdna, až na sam...
Jako ten bílý sníh, padá i na mne, dnes večer, stín smutku. Někdy bych si tak moc přál neprobudit se...