Zhudebněná báseň o ztracené lásce a věrnosti k milované.
§
Literární výklad
Zhudebněná báseň Zahradník rozvíjí téma ztracené lásky jako trvalé vnitřní skutečnosti. Lyrický subjekt se neobrací k lásce pouze jako k tomu, co bylo ztraceno, ale jako k síle, která nadále určuje jeho řeč, citové vnímání i vztah ke světu.
Obraz zahradníka zde není dekorativním motivem, nýbrž základním principem celé skladby. Setba, voda, déšť, zem i třešňový sad vytvářejí souvislou obrazovou soustavu, v níž se bolest neprojevuje výkřikem, ale vytrvalostí. Láska je zde chápána jako práce, péče a věrnost — i ve chvíli, kdy návrat druhého člověka zůstává nejistý nebo nemožný.
Báseň spojuje intimní lyriku s výraznou písňovou formou. Křehké metaforické pasáže se střídají s refrénem založeným na přímém oslovení, čímž vzniká napětí mezi básnickou obrazností a otevřenou melodickou naléhavostí. Zahradník tak není pouze skladbou o smutku po ztracené lásce, ale také o lidské schopnosti dál milovat, pečovat a zůstávat věrný i tam, kde už není žádná jistota odpovědi.
Jak kolovrátkem upředené vlasy
zůstaly ve snu ležet na polštáři.
Ráno je našlo v kalendáři.
~
Chci myslet na zahrady.
Na déšť,
co kropeničkou kropí řasy.
~
Když vítr stonek zlomí,
láska ještě chvíli voní,
neví to hned celý květ,
že už se nenarovná svět.
~
A přesto —
~
Volám tě, volám zpátky,
proč, lásko, bolíš víc,
čím víc se cesta ztrácí.
~
V písni zůstávám
tisíckrát sám.
~
Má dávná lásko,
kde jsi, kde tě mám?
~
Kdybych tak mohl vrátit čas
a proměnit včera v dnes
a zítra v zas.
~
U prahu dveří — slunovrat.
Ve všech tvých proměnách
bych jako žebrák stál,
volal na tebe
a víc tě miloval.
~
Zahradník seje
na tvém poli
místo deště
zrnka zlaté příze.
~
I když zem je tvrdá
jako kámen,
chci být tím,
kdo ti vodu podá.
~
Na lavičce u hrušně
běhá slimák.
Až únava ho srazí,
uplete si z jizvy kabát.
~
Ať jsi, kde jsi,
Ženo má,
pro Tebe budu sázet dál.
~
Čerstvé jahody
uchovám.
~
Volám tě, volám zpátky,
proč, lásko, bolíš víc,
čím víc se cesta ztrácí.
~
V písni zůstanu
tisíckrát sám.
~
Byla jsi můj domov i můj dar.
~
Máš-li však v očích klidné jaro,
zrodím se znovu,
abych prorostl třešňový sad.
~
A zůstanu tam.
V tom našem sadu.
Sám.
❦