Opravdovost života

HUDBA: Memoirs Of A Geisha-Soundtrack

Co jsem za sebou zanechal?

Květiny jara,

letní kukačku

a rudé listy podzimu. (Rjókan)

Je to jednoduchá báseň, ale právě v té jednoduchosti je tak okouzlující a nádherná. Rjókan nehledá žádné komplikované věty na to, aby vyjádřil co cítí. Vždyť život ve své složitosti by se měl žít jednoduše. Kdyby to lidé uměli, byli by šťastní, ale mnoho lidí je naopak nešťastných. A při tom stačí pohlédnout na květiny, na jejich barvy, na trávu, modrá oblaka, bez jakéhokoliv posuzování. Prostě jenom být a vědomě pozorovat vše, co nás obklopuje.
…
Vlnit se společně s listím na stromech,
být tichým a plynout v souzvuku s modrou řekou,
dýchat v jedinečné hamonii se svatou Gáiou…
…
Rjókan prožil svůj život a ve chvíli, kdy čeká na anděla smrti, píše báseň, ve které se skrývá pouhé konstatování. Vždyť co je život, jen takové nicotné mrknutí očním víčkem. Co tedy za sebou Rjókan zanechal? Jen to, co pro jeho život mělo smysl.
…
Květiny jara,
letní kukačku,
rudé listy podzimu.
…
Toto přinášelo Rjókanovi radost a toto v něm zanechalo opravdovost života. Všechno ostatní je úplně bezvýznamné. Rjókan si vzpomněl na opravdovost života. To jediné mu zůstalo v srdci.
…
Někteří básníci za celý svůj život napíšou jedinou báseň a potom celý svůj život, hledají její smysl. Například ve filmu Poslední Samuraj samurajský válečník napsal jednu svou báseň:
Naprosto dokonalý květ je vzácný,
člověk ho může hledat celý život
a přece to nebude ztracený čas. (z filmu Poslední samuraj)
Této básni zatím chybí její konec, protože samurajský válečník konec nedokáže najít a proto konec své básně hledá celý svůj život. Až ve chvíli, kdy při jedné z bitev umírá, do jeho srdce vstoupí poslední verše jeho básně:

Všechny květy jsou dokonalé. (z filmu Poslední samuraj)

Kruh se uzavřel jako jeho život. Až umírání života dokázalo přinést válečníkovi opravdovost. Až v umírání začal mít život svůj smysl.
…
Na začátku básně ještě vidí bojovník mnohost, ale ve chvíli umírání už vidí jenom jednotu. Hmotný svět pomalu odplouvá a duchovní svět se probouzí v celé své opravdovosti. Proto je najednou pro válečníka tak snadné najít poslední verše své básně.
…
„Všechny květy jsou dokonalé.“
…
Až jeho umírání vyléčilo jeho slepotu. Až umírání dalo smysl jeho životu. Chtěl bych to opakovat znovu a znovu, abyste si uvědomili tu krásu života a smrti. Našemu životu dáváme smysl naší opravdovostí.
…
Ještě si vzpomínám na jiný film, který jsem kdysi dávno viděl v televizi a byla tam scénka čajového obřadu. To co se na obrazovce odehrávalo, bylo něco neskutečného. Mladá japonská dívka seděla na verandě pro Japonce typického domu a připravovala čaj. Již se setmělo a všude okolo svítily svíce. Ve tváři mladé dívky se zračila neuvěřitelná koncentrace. Pomalé soustředěné pohyby vypadaly, jakoby dívka tančila. Zafoukal vítr, prostorem poletovalo listí mnohých barevných odstínů. Dívka nalévala čaj, všemi svými smysly přijímala ono přicházející… Ušima naslouchala zvuku nalévaného čaje, očima hladila odražené světlo z bílé svíčky, které se vrtělo na čajové hladině jakoby čirou náhodou. V jednom okamžiku nastalo úplné bezvětří. To byl moment, který mi zanechal otisk v mém srdci.

Tím otiskem zanechaným v mém srdci byla právě opravdovost života ve vědomém jeho prožívání.

Copyright © 2007 - 2024 malé srdce