Jaká může být láska?

Až příliš často cítíme ve své duši, že nám něco schází. A při tom by stačil jen malý kousíček opravdové lásky, který však nepřichází. Co dělat, když láska nepřichází a slzy podobné kapkám deště nám hladí tvář? Co dělat, když srdce chce milovat a nenalézá pochopení? Co dělá srdce srdcem a kolik lidskosti se do něho vejde? Jaké tajemství ukrývá v sobě schopnost milovat? Až příliš lehce pohřbíváme něčí srdce ze strachu, že nás spoutá a při tom by stačilo jen milovat bez příměsi ega. Ó, jaká svobodná by byla lidská láska a kolik čistoty by v ní bylo.

I taková může být láska. Láska je jako roční období. Je jarem, kdy v nás láska rozkvétá, jako se květ rodí k novému procitnutí; Je jako léto, kdy naše srdce tančí samou radostí, až máte pocit, že hvězdy jsou tak blízko, až se jich můžete dotknout – je to období souznění a vřelého porozumění; Je jako podzim, kdy nás zalévají slzy melancholie a v duši něco odumírá, jako to podzimní listí; Je jako zima, kdy odumíráme svým citům, kdy ztrácíme to, co jsme tolik milovali. Vše je studené a srdce tak strašně opuštěné. To jsou chvíle, kdy nevěříme na nové procitnutí… Takové je roční období lidské lásky.

Taková roční období mohou být uskutečněna v jednom měsíci… Takový rok však také může trvat celou věčnost. Zima končí, umíráme… ale jaro začíná, pokud dovedeme v pláči otevřít oči. A pokud ne, může zima trvat celou věčnost… Ale milovat za to stojí! I kdyby to byl jen zlomek sekundy opravdové opětované lásky a pak věčný chlad a mráz… tak to za to stálo! A kdyby tohle lidé věděli, nebylo by v lásce žádné ego. Nebylo by tam nic jiného než opravdová láska…