✤
Ediční poznámka
Tato textová podoba skladby Kalich představuje její samostatnou básnickou verzi. Vychází z původního hudebního tvaru, avšak oproti němu oslabuje refrénovou organizaci a soustředí se na kompaktní lyrickou výstavbu ústředního obrazu černého kalicha. Ten se v básni stává prostorem lásky, bolesti a nedosažitelné blízkosti. Hudební verze básně, kterou lze slyšet v přehrávači, naopak zachovává větší podíl hlasové naléhavosti, opakování a zpívaného oslovení.
Rybo z černého kalicha,
z ploutví ti kape tma.
~
V prázdné ruce držím
kalich vyplakaných životů.
~
Srdce mi brázdí loď,
co nikam nedoplula.
~
Dívám se na Tebe,
přes jeho černý okraj.
~
Do mých snů chodí spát
tvá studená rosa,
napůl bosa.
~
Na dně se chvějí tvoje oči,
dvě ryby bez vody.
~
Jsem trám,
malý Atlas střechy
nad děravým nebem.
~
Jsem podepřené mládí
v komoře mé krve,
kde se láska nedovírá.
~
V ústech mám zamčenou studnu,
na jazyku včelí vosk.
~
Láska je přísaha i pro toho,
kdo nemá ústa.
~
I slepý kalich pozná,
komu se má naklonit.
~
I pečeť smutku chrání,
koho nesmí propustit.
~
Jedna půlka klečí,
druhá kalich střeží.
~
Buď zobákem,
co mě dovírá.
~
Černý okraj čeká…
~
Buď u mě, lásko má,
když se nedovolám.
~
Buď u mě, lásko má,
když se sobě propadám.
~
Buď u mě, lásko má,
než kalich vyschne zcela.
~
Buď u mě, lásko má,
ochutnej,
kým jsi se mnou byla.
~
Pod jazykem hoří vosk,
pod víčky plavou ryby,
pod žebry cinká kalich
v prázdném dni.
~
A v něm jsi Ty.
~
Celá.
Nahá.
Nedosažená.
~
Ne voda.
Ne víno.
Ne krev.
~
Jen tvoje ústa pod černým okrajem.
Jen já, co se k Tobě vracím.
~
Zpět.
~
Až kalich praskne, lásko má,
nevyteče voda.
~
Jen tmavý okraj dní.
~
Vyjdeš z něho celá,
celá a nahá,
se dvěma rybami
místo svých očí.
~
Já se nezeptám,
proč ses tolik bála
jít ke mně blíž.
~
Na černý okraj položím ústa.
~
A budu pít.
Ne do dna.
~
Na rtech zůstane černý kruh.
Nevypij mě zcela.
~
Nech ve mně trochu tmy.
❦