Cílem tohoto webu a kanálu není produkovat běžnou populární hudbu, ale hledat prostor mezi poezií, písní, meditací a vnitřním prožitkem člověka.

Pohybuji se v oblasti milostné, existenciální a duchovně laděné poezie. Její zhudebněná podoba navazuje na tradici autorské básně, šansonu, komorní písně a současné experimentální práce se zvukem.

Takové zhudebnění je možné pouze po předchozí domluvě s autorem textu. Cílem není volné přebírání básní, ale vznik poctivé spolupráce, v níž bude zachována úcta k textu, jeho významu, rytmu a autorskému původu.

Nabídka je určena především zkušeným zpěvákům, skladatelům, hudebníkům a interpretům, kteří k textu přistupují s uměleckou odpovědností a jsou schopni vytvořit kvalitní, autorsky svébytné zpracování.

Ve své tvorbě se pohybuji především v oblasti intimní a existenciálně laděné lyriky, v níž se vracím k tématům lásky, ztráty, samoty, věrnosti, nepřítomnosti a čekání. Osobní prožitek zde získává obraznou, rytmickou a symbolickou podobu. Pohybuji se mezi úspornou, sevřenou zkratkou a básní rozvinutější hudebně i imaginativně; společným prvkem těchto poloh je snaha postihnout citovou zkušenost v její křehkosti, intenzitě a existenciálním dosahu.

Kladu důraz na významovou přesnost, hudebnost verše a kompoziční kázeň. Nejbližší je mi volný verš, neuzavírám se však ani jiným básnickým formám. Usiluji o jazyk, který se vyhýbá ornamentálnosti, samoúčelné metaforičnosti i efektní stylizaci. Básnický výraz pro mne není ozdobou, ale prostředkem co nejpřesnějšího vyjádření vnitřní zkušenosti. Důležitou roli hraje rytmus, zvuková organizace textu a přirozený pohyb věty, protože báseň pro mne stojí nejen na významu, ale i na zvuku.

V básni je pro mne důležité, aby nefungovala jen na jedné rovině. Nestačí mi pouze citová výpověď ani samotný obraz. Usiluji o text, v němž se setkává význam, zvuk, obraznost i širší lidský rozměr. Stejně podstatné je i to, co není vysloveno přímo. Báseň podle mne nemá všechno vysvětlit, ale ponechat prostor pro čtenářovu interpretaci a osobní vztah k textu.

Nepíšu s ohledem na očekávání publika, na literární prostředí ani na požadavek okamžité srozumitelnosti či líbivosti. Poezie pro mne není prostředkem sebeprezentace, ale projevem vnitřní nutnosti. Báseň má hodnotu tehdy, když vzniká bez kalkulu, bez snahy zalíbit se a bez přizpůsobování se vnějším očekáváním. Psaní chápu jako cestu k tomu, co je v člověku nejzranitelnější a zároveň nejpodstatnější. Neúčelovost proto považuji za jednu ze základních podmínek opravdového psaní.