Tvůrčí prostor malé srdce věnuji milované Ženě.
❦
Jdi tam, kam jít nemůžeš;
Slyš, kde nic nezní v sluch;
Viz, kde nic nevidět
a jsi tam, kde mluví Bůh.
„Tento prostor je živý
jen po dobu
mého života.“
Dokud budu na světě, může se malé srdce dál proměňovat,
růst a doplňovat o nové básně, písně, zápisky a obrazy.
S mou smrtí se tento básnický obraz pro hmotný svět uzavře.
Nechci, aby po mně zůstal jako nedotknutelný pomník.
Spíše jako písečný kruh
bez posledního zrnka —
dlouho skládaný z básní,
písní a vzpomínek,
který se jednou vrátí
do srdce milované.
Každá báseň je jedno zrnko.
Některé spadlo z bolesti, některé z lásky, jiné ze vzpomínek na Tebe.
Některé ze dne, kdy jsem držel umírajícího cizího muže a nemohl ho vrátit jeho ženě.
Jiné z rána, kdy jsem našel na zemi malého ptáčka, který už téměř nežil, a vzal ho k sobě, aby měl ještě šanci žít.
Začal jsem ho mít rád.
Když zesílil, odletěl.
A já jsem zase přišel o někoho, na kom mi záleželo.
Nevím, proč se mi to děje.
Ale tak moc to pokaždé bolí.
Ale Tebe jsem neztratil najednou.
O Tebe přicházím dodnes.
Psaní mě zachránilo před šílenstvím.
Myslím, že až tehdy se ze mě stal básník.
Nejsem básníkem radosti.
Začal jsem psát, když už jsem nevěděl, jak dál.
Psával jsem hlavně v noci. Nemohl jsem spát.
Ráno přede mnou ležela další báseň.
Žil jsem tak krátce a tolik jsem toho rozbil.
Báseň nebyla ozdoba.
Byla to poslední věc, která mě ještě držela na tomto světě.
Každá báseň byla jeden další den, který jsem prožil.
Možná proto je jich tolik.
Čas bez Tebe mě naučil jednu věc.
Láska nemusí být přijatá, aby byla skutečná.
A nemusí být opětovaná, aby zůstala čistá.
Proto Ti píšu dál.
Nečekám, že se vrátíš.
Ale některá slova už nedokážu říct nikomu jinému.
A některá budou vždycky patřit Tobě.
Pokud existuje jiný čas, jiný prostor,
budu tam připraven milovat Tě znovu.
Věřím, že už nebudu mít v rukou tolik střepů.
A že Tě už nikdy nezraním.
1
4
Písečný kruh bez posledního zrnka
o malém srdci, které se jednou vrátí do srdce milované
Labyrint duševiděl jsem oči
a v nich moře tak bylo hluboké a tak smutné ~ v papírové lodičce ve tvaru srdce plula jsi v zákrytu své duše šelestem bolesti v labyrintu zdí ~ v tom ponoru v té slze vlažné roztroušené beznaděje ~ ze smrti citů ukrojila jsi zatmění ~ svázané uzlíky snů které nikdo nerozváže kde jsi mohla být a kde ještě budeš ~ v prázdnotě vzpomínek hledáš svůj zázračný svět ~ viděl jsem oči i to moře chtěl jsem ho vylít ale bylo bezedné |
Zahrada malování
~
z každého květu píšu báseň z kalíšků veršů ukládám je v sen pro příští milování ~ světlo svléká stíny duše mraky plují po papíře ve složeném origami a motýli lásku šeptají ~ v zahradě bosý hledám stopy příběh ve stéble trávy kde zůstal čas kde jsou ty roky Zahrada malování
Text © Zdeněk Vlha, 2025 a Hudba a zpěv: AI (Suno)  |
Básnické sbírky
Vybrané sbírky
Poslední tvorba
S úctou předkládám toto dílo, v němž se prolínají mé verše s několika autentickými slovy velmi mladé dívky. Tato slova pocházejí z jejího dopisu na rozloučenou a byla do textu včleněna s největší opatrností a respektem. Číst báseň»
Malířova tajemná paleta
Tato lyrická báseň oslavuje lásku a život prostřednictvím bohaté palety barev a přírodních obrazů. Verše spojují emoce s vizuálními vjemy, vytvářejí tak živý a mnohovrstevnatý obraz lidské zkušenosti. Číst báseň»
Krabička z mahagonu
Vítejte v mé krabičce snů, kam si schovávám vzpomínky, od dětského smíchu po hořkost ztracené lásky. Mezi perlami snů a šepoty minulosti možná najdete i kousek sebe.
Číst báseň»