Dřevěná krabička z mahagonu

mám malou krabičku

kde ukrývám sny

s nikým se nedělím

~

je tam trocha smíchu

oceán slz z nešťastné lásky

a kousek oblohy

~

pokaždé když ji otevřu

písek v hodinách láme tmu

jak sklo v odlesku hvězd

~

šepoty z dětství

i první polibek

zažloutlé dopisy

~

vše se mi vrací

~

každý sen je jak perla

co se nikdy neztratí

ve smutku i v radosti

~

cesty jsou klikaté

jak tahy štětcem

v rukách osamělého malíře

co hledá směr

~

a v srdci kompas

co vede jej z bludiště ven

být ztracený je jenom klam

i když se zdá že nevíme kam

~

cesty se kříží

jak dlaně v modlitbě

na rozcestí stojím

v očích se třpytí naděje

~

kameny smějí se

jsme jen hvězdný prach

věčnost je náš král

~

v té krabičce je celý můj svět

nosím ho jak amulet pro štěstí

tajemství v něm ukrývám

~

někdy ji otevřu

vzpomínám

na každý dotek co tam schovávám

~

slova lásky na kousku papíru

každý řádek mě volá zpět

jako bych znovu slyšel tvé tiché kroky

které mne vedou přes celý širý svět

~

i když čas nám bere křídla

v každém z nás je lásky jas

jak polibek od anděla

~

všechno co hledám

už dávno mám

stačí jen věřit

že nejsem nikdy sám