M. jako Marie

V antikvariátu na Nerudově,

mezi stránkami Máchova Máje,

vypadl lístek —

podzimní list.

~

„Zítra v pět u orloje.
Tentokrát přijď."
(Marie)

~

Zažloutlý papír —

neprobuzené slunce

se třese v mých prstech

jak motýlí křídlo.

~

Touha ještě pamatuje

jak srdce utopilo

pero v dešti.

~

Kolik pátých hodin

už odbilo u orloje,

kolik kroků nedošlo?

~

M. jako Marie,
M. jako Milost,
M. jako Marnost.

~

Držím v dlani cizí včerejšek,

mezi řádky Máchových veršů

— byl pozdní večer, první máj —

leží jiný příběh:

~

nedopsaný…

~

Vracím lístek

mezi stránky.

~

Zavírám knihu

jako dveře

do cizího pokoje.

~

Mezi Vilémem

a jeho láskou —

pel polibku

neznámého motýla,

co střeží hřbitov

nedoručených vzkazů…

~

a my všichni
jsme jen náhodní
svědci vzkříšení —

~

Hrobníci cizích tajemství.

❦