§ Literární výklad
Singl Ráno plné zobáků vychází z básně založené na motivu neukončeného odchodu, který se neodehrává pouze mezi dvěma lidmi, ale především uvnitř lyrického subjektu. Text pracuje s opakovaným pohybem směrem dovnitř: milovaná bytost nemizí z básně náhlým odchodem, ale postupně se proměňuje ve vnitřní, stále přítomnou zkušenost.
Obraz rána, lípy, drozdů a plných zobáků zde není idylický. Přírodní motivy získávají zraňující podobu a stávají se součástí milostné situace, v níž nový den nepřináší úlevu, ale další návrat bolesti. Kompozice skladby je vystavěna na refrénovém opakování a sestupném pohybu, který zdůrazňuje nemožnost návratu i neschopnost úplného odloučení.
Neodcházíš. Jen klesáš níž.
Noc odlétá, ráno se vrací.
Na staré lípě sedí dva drozdi
s plnými zobáky
a rozčepýřeným peřím.
~
Jestli teď odejdeš
jak poslední list,
pohneš se, zčeříš klid.
~
Tolik krátkých spojení.
Tolik marných zastavení.
Tolik tmy, co neodchází.
~
V srdci mám malou zásuvku.
Nikdo ji neotvírá.
Ještě v ní leží hrstka tepla
a trochu černého chmýří.
~
Padáš jen dovnitř, lásko,
stále hlouběji do mě.
Sbírám tě, sbírám naslepo,
oko hledá svého slepce.
Padáš jen dovnitř, lásko,
do míst, kam nikdo nevidí.
~
A ráno je plné zobáků,
co do mě dál a dál kloví.
~
Někdy mám chuť
tě vysypat z okna
do prázdné ulice,
ať si tě ráno někdo zamete.
~
Ale ty nepadáš ven.
Padáš jen dovnitř,
stále hlouběji do mě.
Sbírám tě, sbírám naslepo,
oko hledá svého slepce.
Padáš jen dovnitř, lásko,
a není kam nás vrátit.
~
Jsem jen srdce,
co se nechce vzdát.
~
Neodcházíš.
Jen klesáš níž.
Ráno je plné zobáků.
~
Padáš jen dovnitř, lásko,
stále hlouběji do mě.
Sbírám tě, sbírám naslepo,
oko hledá svého slepce.
Padáš jen dovnitř, lásko,
do míst, kam nikdo nevidí.
~
A ráno je plné zobáků,
co do mě dál a dál kloví.
~
Ráno je plné zobáků.
Ráno je plné zobáků.
Ráno je plné zobáků.
❦
