Ráno plné zobáků

Neodcházíš. Jen klesáš níž.

Noc odlétá, ráno se vrací.

Na staré lípě sedí dva drozdi

s plnými zobáky

a rozčepýřeným peřím.

~

Jestli teď odejdeš

jak poslední list,

pohneš se, zčeříš klid.

~

Tolik krátkých spojení.

Tolik marných zastavení.

Tolik tmy, co neodchází.

~

V srdci mám malou zásuvku.

Nikdo ji neotvírá.

Ještě v ní leží hrstka tepla

a trochu černého chmýří.

~

Padáš jen dovnitř, lásko,

stále hlouběji do mě.

Sbírám tě, sbírám naslepo,

oko hledá svého slepce.

Padáš jen dovnitř, lásko,

do míst, kam nikdo nevidí.

~

A ráno je plné zobáků,

co do mě dál a dál kloví.

~

Někdy mám chuť

tě vysypat z okna

do prázdné ulice,

ať si tě ráno někdo zamete.

~

Ale ty nepadáš ven.

Padáš jen dovnitř,

stále hlouběji do mě.

Sbírám tě, sbírám naslepo,

oko hledá svého slepce.

Padáš jen dovnitř, lásko,

a není kam nás vrátit.

~

Jsem jen srdce,

co se nechce vzdát.

~

Neodcházíš.

Jen klesáš níž.

Ráno je plné zobáků.

~

Padáš jen dovnitř, lásko,

stále hlouběji do mě.

Sbírám tě, sbírám naslepo,

oko hledá svého slepce.

Padáš jen dovnitř, lásko,

do míst, kam nikdo nevidí.

~

A ráno je plné zobáků,

co do mě dál a dál kloví.

~

Ráno je plné zobáků.

Ráno je plné zobáků.

Ráno je plné zobáků.

❦