Slepá Violina
Hraj mi, hraj,
milovaná má, milovaná Violino,
dokud struny snesou můj žal.
Slepá Violina propojuje milostnou lyriku s hudební obrazností. Motiv houslí určuje celkové ladění básně a váže se k tématu ztráty, čekání a možného návratu.
Slepá Violina je zhudebněná autorská báseň ze souboru Nevýslovno. Vychází z milostné lyriky, ale posouvá ji k temněji laděné baladické obraznosti. Ústředním motivem jsou housle, které v básni nesou nejen hudební rovinu textu, ale také téma ztráty, čekání a trvajícího vztahu k milované ženě.
Text pracuje s opakujícími se obrazy deště, slzy, kaluží, popela a nočního prostoru. Tyto motivy nevytvářejí děj v běžném smyslu, spíše skládají vnitřní krajinu člověka, který zůstává ve vztahu i po ztrátě. Postava slepé Violiny stojí na hranici mezi ženou, hudbou a básnickým symbolem; právě tato nejednoznačnost dává skladbě její napětí.
Hudební podoba singlu rozvíjí melancholické a temnější ladění básně. Důraz je kladen na atmosféru, výrazný motiv houslí a zpívaný text, který zachovává intimní charakter původní básně.