6. duben 2026
mutné jsou dny samoty, kdy mám jen sebe a povídám si s vymyšleným andělem.
Bezejmenným jsem ho nazval. Bál jsem se dát mu jméno, aby neobživl jako myšlenková formace.
A začal jsem ho oslovovat a vše mu říkat, jako by byl živý. Představoval jsem si, že je vedle mě a odpovídá mi.
Možná jsem si ho vymyslel proto, že po jejím odchodu zůstalo ve mně místo, které už nikdo nezaplní.
Vím, že není živý. Ale je jediný, kdo se mnou zůstává.
Jsou večery, kdy bych si přál, abys tu zase byla, Petruško.
A když mi je velmi žalostně, jeho vymyšlená blízkost mě uklidňuje.
A tak v tom pláči nezůstávám sám.
Možná i proto k němu stále mluvím.
Lidé mohou stvořit cokoliv. Dokonce i vymyšleného přítele.
✧