Kalich

Rybo z černého kalicha,

z ploutví ti kape tma.

~

V prázdné ruce držím

kalich vyplakaných životů.

~

Srdce mi brázdí loď,

co nikam nedoplula.

~

Dívám se na Tebe,

přes jeho černý okraj.

~

Do mých snů chodí spát

tvá studená rosa,

napůl bosa.

~

Na dně se chvějí tvoje oči,

dvě ryby bez vody.

~

Jsem trám,

malý Atlas střechy

nad děravým nebem.

~

Jsem podepřené mládí

v komoře mé krve,

kde se láska nedovírá.

~

V ústech mám zamčenou studnu,

na jazyku včelí vosk.

~

Láska je přísaha i pro toho,

kdo nemá ústa.

~

I slepý kalich pozná,

komu se má naklonit.

~

I pečeť smutku chrání,

koho nesmí propustit.

~

Jedna půlka klečí,

druhá kalich střeží.

~

Buď zobákem,

co mě dovírá.

~

Černý okraj čeká…

~

Buď u mě, lásko má,

když se nedovolám.

~

Buď u mě, lásko má,

když se sobě propadám.

~

Buď u mě, lásko má,

než kalich vyschne zcela.

~

Buď u mě, lásko má,

ochutnej,

kým jsi se mnou byla.

~

Pod jazykem hoří vosk,

pod víčky plavou ryby,

pod žebry cinká kalich

v prázdném dni.

~

A v něm jsi Ty.

~

Celá.

Nahá.

Nedosažená.

~

Ne voda.

Ne víno.

Ne krev.

~

Jen tvoje ústa pod černým okrajem.

Jen já, co se k Tobě vracím.

~

Zpět.

~

Až kalich praskne, lásko má,

nevyteče voda.

~

Jen tmavý okraj dní.

~

Vyjdeš z něho celá,

celá a nahá,

se dvěma rybami

místo svých očí.

~

Já se nezeptám,

proč ses tolik bála

jít ke mně blíž.

~

Na černý okraj položím ústa.

~

A budu pít.

Ne do dna.

~

Na rtech zůstane černý kruh.

Nevypij mě zcela.

~

Nech ve mně trochu tmy.

❦