Sněží mi do spaní,
spánek neví o mně.
Peřina bílá jak stesk,
očima odplavala.
~
Svlékám se z čekání.
Do rána. Potichu.
Skromně.
~
Spánek neví nic o mě.
Už třetí noc
mě míjí v chodbě.
Spánek neví o mě.
Ovečky počítám.
V noci. I ve dne.
Spánek neví nic o mě.
~
Těžká víčka —
neusnou.
Chladne káva v pět.
Pára stoupá nade mnou.
~
Za očima kývá
zahrada lučního kvítí.
~
Holoubci pijí z kaluží.
Kreslím prstem po dřevě
tvůj úsměv —
i mě.
~
Jedno srdce zaplní
celé nádraží.
~
Spánek neví nic o mě
Už třetí noc
mě míjí v chodbě.
Spánek neví o mě.
Ovečky počítám.
V noci. I ve dne.
Spánek neví nic o mě.
~
Pozřel jsem sousto
větší než svět.
Chtěl jsem jen
trochu víc než hned.
A tak jsem polykal roky
jak hořký lék.
~
Počítal ztráty
místo oveček
na prázdný žaludek.
❦