Obratnice

Obratnice je milostná báseň vystavěná na proměnách ročních dob. Jaro, léto, šero a zima zde určují jednotlivé fáze vztahu i proměny vnitřního prožívání. Refrénová řada barev a stavů spojuje přírodní obraznost s tématem lásky, ztráty a návratu.

§
Literární výklad

Obratnice je zhudebněná autorská báseň založená na proměnách ročních dob. Jaro, léto, šero a zima zde netvoří pouze přírodní rámec, ale vyjadřují jednotlivé fáze vztahu i proměny vnitřního prožívání. Text postupuje od křehkého jarního začátku přes letní zralost a podzimní tíži až k zimní samotě.

Významovou osu básně vytváří opakovaná řada „bílá, nezralá, rezavá, ledová“, která spojuje jednotlivá období s různými podobami milované ženy. Báseň pracuje s přírodní obrazností sněženky, ovoce, stromu, deště, mlhy, mrazu a sněhu, ale tyto motivy neslouží jako pouhá dekorace. Nesou citovou proměnu textu a vytvářejí prostor, v němž se láska mění, ztrácí i znovu vrací.

Hudební podoba singlu navazuje na cyklickou stavbu básně a její refrénovou návratnost. Důraz je kladen na srozumitelnost textu, pozvolný vývoj nálady a propojení intimního výrazu s širší emocionální gradací.






Kreslím linii jara


a ruce mě zebou


a ještě se kouří z komína.


V trávě dožívá zima —


zaživa.

~


V oku se mihla švitorka


a v zobáčku nesla oblaka


a namodro plakala.


První sněženka čekala


v nehotovém ránu —


bílá.

~


Kreslím Tě do všech ročních dob,


do jara, léta, šera, zim.


Když láska mění krok,


já každou barvou procházím.

~


Bílá, nezralá, rezavá, ledová —


všude jsi byla.


Bílá, nezralá, rezavá, ledová —


volám tě, volám tě znova.

~


Kreslí linii léta


a prsty ji voní po slunci


a už se nekouří z komína.


Těžknou jadérka v ovoci


a přece v plné zralosti


rozpůlila ji láska —


nezralá.

~


Kreslím linii šera


a strom se ještě listí drží


a déšť mu z kůry hříchy smývá.


Mlha se o slzy otírá


víc než všechna pozdní slova.


Kdesi uvnitř pláče míza —


rezavá.

~


Bílá…


Ledová…

~


Kreslí linii zimy, nahá


a mráz se do ní zahryzává


a kostmi stoupá chlad.


Je znovu bílá, sama.


Před dveřmi prosba umrzla,


co celý život pod prsy klečela —


ledová.

~


A nesu Tě přes všechny roční doby,


přes žár i mráz, přes listí, sníh.


A i když čas obrušuje hrany,


jsi ve mně celá, ve mně procitáš.

~


Bílá, nezralá, rezavá, ledová —


všude jsi byla.


Bílá, nezralá, rezavá, ledová —


ve mně znovu ožíváš.

← Zpět
0
Pokud se vám článek líbil a chcete k němu něco říct, napište svůj komentář.x