Obratnice

Obratnice je milostná báseň vystavěná na proměnách ročních dob. Jaro, léto, šero a zima zde určují jednotlivé fáze vztahu i proměny vnitřního prožívání. Refrénová řada barev a stavů spojuje přírodní obraznost s tématem lásky, ztráty a návratu.
§ Literární výklad

Obratnice je zhudebněná autorská báseň založená na proměnách ročních dob. Jaro, léto, šero a zima zde netvoří pouze přírodní rámec, ale vyjadřují jednotlivé fáze vztahu i proměny vnitřního prožívání. Text postupuje od křehkého jarního začátku přes letní zralost a podzimní tíži až k zimní samotě.

Významovou osu básně vytváří opakovaná řada „bílá, nezralá, rezavá, ledová“, která spojuje jednotlivá období s různými podobami milované ženy. Báseň pracuje s přírodní obrazností sněženky, ovoce, stromu, deště, mlhy, mrazu a sněhu, ale tyto motivy neslouží jako pouhá dekorace. Nesou citovou proměnu textu a vytvářejí prostor, v němž se láska mění, ztrácí i znovu vrací.

Hudební podoba singlu navazuje na cyklickou stavbu básně a její refrénovou návratnost. Důraz je kladen na srozumitelnost textu, pozvolný vývoj nálady a propojení intimního výrazu s širší emocionální gradací.

Kreslím linii jara

a ruce mě zebou

a ještě se kouří z komína.

V trávě dožívá zima —

zaživa.

~

V oku se mihla švitorka

a v zobáčku nesla oblaka

a namodro plakala.

První sněženka čekala

v nehotovém ránu —

bílá.

~

Kreslím Tě do všech ročních dob,

do jara, léta, šera, zim.

Když láska mění krok,

já každou barvou procházím.

~

Bílá, nezralá, rezavá, ledová —

všude jsi byla.

Bílá, nezralá, rezavá, ledová —

volám tě, volám tě znova.

~

Kreslí linii léta

a prsty ji voní po slunci

a už se nekouří z komína.

Těžknou jadérka v ovoci

a přece v plné zralosti

rozpůlila ji láska —

nezralá.

~

Kreslím linii šera

a strom se ještě listí drží

a déšť mu z kůry hříchy smývá.

Mlha se o slzy otírá

víc než všechna pozdní slova.

Kdesi uvnitř pláče míza —

rezavá.

~

Bílá...

Ledová...

~

Kreslí linii zimy, nahá

a mráz se do ní zahryzává

a kostmi stoupá chlad.

Je znovu bílá, sama.

Před dveřmi prosba umrzla,

co celý život pod prsy klečela —

ledová.

~

A nesu Tě přes všechny roční doby,

přes žár i mráz, přes listí, sníh.

A i když čas obrušuje hrany,

jsi ve mně celá, ve mně procitáš.

~

Bílá, nezralá, rezavá, ledová —

všude jsi byla.

Bílá, nezralá, rezavá, ledová —

ve mně znovu ožíváš.

❦

← Zpět