Vítejte na stránkách mé poezie
Vážení čtenáři,
vítám Vás v poetickém světě veršů. Naleznete zde sbírku básní, které skrze mě proudí jako řeka protékající krajinou – zachycují nejen osobní prožitky a zkušenosti, ale především univerzální pravdy, které ke mně přicházejí v okamžicích inspirace. Poezie je způsobem, jak vyjádřit to, co přesahuje běžná slova. Je to umění, které dokáže zachytit krásu okamžiku, hloubku emocí či složitost lidské existence.
Věřím, že básník je především nástrojem, skrze který promlouvá něco většího. Jsem jen písařem, který se snaží co nejvěrněji zachytit poselství přicházející z hlubších vrstev bytí. Na těchto stránkách najdete různé básnické styly a témata – od lyrických básní o lásce a přírodě, přes reflexivní verše o životě a společnosti, až po moderní a experimentální poezii. Nebojím se hrát si s jazykem a formou, abych co nejlépe zprostředkoval tyto vhledy. Mou oblíbenou formou je volný verš.
Hudbu a obrazy k veršům vytváří umělá inteligence, samotná poezie však plyne z básnického pera, kterým se snažím být co nejčistším kanálem pro inspiraci shůry.
Doufám, že vás tato poezie osloví, inspiruje k zamyšlení nebo prostě jen potěší svou jedinečnou atmosférou. Nechť vás slova i hudba na těchto stránkách provedou světem, kde se osobní setkává s univerzálním.
Přeji vám příjemné čtení…
S úctou, Zdeněk Vlha,
český básník a milovník slov.
„Jsem básník. Miluji poezii. Každá báseň je vlastně malbou a každý verš jednotlivým tónováním. Básník je malířem slov. Jsem básník a jsem i malíř. Na paletě snů nacházím své vlastní barvy.“
Zdeněk Vlha
P
saní pro mne představuje způsob, jak zachytit prchavé okamžiky života a přetvořit je v něco trvalého. Každé slovo a každý verš v sobě nese energii a možnost dotknout se druhých. V tvorbě se snažím o upřímnost a autenticitu.
Některé básně vznikají z mých lidských prožitků – z emocí, zkušeností a pozorování světa kolem mne. Poezie vycházející z mých osobních prožitků jsou jako otisky duše v čase. Zachycují konkrétní okamžiky mé reálné bolesti, radosti, úžasu či zklamání. Jsou svědectvím o tom, jak jsem prošel světem a jak svět prošel mnou. Jiné básně tvořím svou fantazií a předstatvivostí. Básně zrozené z fantazie však nejsou méně skutečné. Vždyť co je fantazie jiného než hlubší vrstva vědomí, kde se mísí archetypy, sny, touhy a intuice? Carl Jung mluvil o kolektivním nevědomí – možná když tvořím z fantazie, čerpám z této hlubší studnice lidské zkušenosti. Věřím, že má fantazie může zachytit pravdy, které jsou příliš jemné nebo složité pro běžný jazyk logiky. A dovolte mi sdílet ještě jeden můj postřeh ke světu fantazie. Pokaždé, když napíši báseň o neexistujícím světě, cítím, že tento svět začne existovat v mysli každého čtenáře. Získává život, působí na emoce, mění myšlení. Není to snad také skutečnosti?
Umělou inteligenci využívám pouze pro generování doprovodných obrázků, hudby a občas pro inspiraci k netradičním námětům. Samotné básně však vznikají tradičním způsobem – perem, srdcem a myslí. Jsou tedy 100% lidské, bez zásahu umělé inteligence.
Do veršů se snažím vkládat různé vrstvy významů. Některé jsou zjevné na první pohled, jiné se odkrývají postupně těm, kdo jsou ochotni číst pozorněji. Každý čtenář může v básni najít to, co právě potřebuje nebo co k němu promlouvá.
Proces tvorby začíná od jednoduché myšlenky, kterou postupně rozvíjím, prohlubuju její významy a hledám vnitřní melodii verše. Inspirace přichází odevšad – z přírody, z prožitků, z náhodných setkání, z útržků rozhovorů v kavárně, ze zvuku kapky nebo přeletu ptáka.
Když píšu o lásce či jiných tématech, čerpám ze zkušeností – z bolestí i radostí. Básně se snaží být zrcadlem autentických emocí. Tvorba vyžaduje čas a trpělivost – hledání správného slova, ladění rytmu, úpravu melodie verše.
Ačkoli preferuji volný verš, experimentuji s různými básnickými formami a styly. Neustálé hledání nových způsobů vyjádření udržuje poezii živou a svěží.
Věřím, že poezie má sílu spojovat lidi a přinášet do světa krásu a porozumění.
Labyrint duše
viděl jsem oči
a v nich moře
tak bylo hluboké
a tak smutné
…
v papírové lodičce ve tvaru srdce
plula jsi v zákrytu své duše
šelestem bolesti v labyrintu zdí
…
v tom ponoru
v té slze vlažné
roztroušené beznaděje
…
ze smrti citů
ukrojila jsi zatmění
…
svázané uzlíky snů
které nikdo nerozváže
kde jsi mohla být
a kde ještě budeš
…
v prázdnotě vzpomínek
hledáš svůj zázračný svět
…
viděl jsem oči
i to moře
chtěl jsem ho vylít
ale bylo bezedné
Zahrada malování
( Milované ženě… Je mi líto Peťko, že Jsi ztratila víru v naši Lásku.
Budu na Tebe čekat celý život.)
…
z každého květu píšu báseň
z kalíšků veršů
ukládám je v sen
pro příští milování
…
světlo svléká stíny duše
mraky plují po papíře
ve složeném origami
a motýli lásku šeptají
…
v zahradě bosý hledám stopy
příběh ve stéble trávy
kde zůstal čas
kde jsou ty roky
——————————
Název díla: Zahrada malování,
Text © Zdeněk Vlha, 2025 &
Hudba a Zpěv: AI
Básnické sbírky
Prolog: Tato básnická sbírka se vyznačuje náboženským přesahem, jenž prostupuje celým jejím obsahem a formuje její specifický charakter. Nejde však o prostou glorifikaci víry či o mechanické opakování tradičních náboženských motivů. Naopak, sbírka se vyznačuje inovátorským přístupem k spiritualitě, který se projevuje jak ve výběru témat, tak i v jejich uměleckém zpracování. Básně ztvárňují rozmanité mystické a náboženské osobnosti, avšak nečiní tak s cílem pouhé historické rekonstrukce či hagiografického popisu. Zajímá mě vnitřní svět těchto postav, jejich pochybnosti, extáze, zápas s vírou i s pozemskými lákadly. Prostřednictvím těchto portrétů se dotýkám univerzálních otázek lidské existence, hledání smyslu života, vztahu k transcendenci a konfrontace s konečností bytí.
Sbírka se vyznačuje i propracovanou kompozicí. Jednotlivé básně nejsou na sebe jen nahodile řazeny, ale tvoří ucelený celek, v němž se prolínají a doplňují různé motivy a perspektivy. Vznikají tak dialogy mezi jednotlivými postavami, mezi minulostí a přítomností, mezi pochybnostmi a vírou. Čtenář je tak vtažen do dynamického procesu poznávání, který ho nutí k zamyšlení nad vlastními postoji a přesvědčeními.
Důležitým aspektem sbírky je i její otevřenost k interpretaci. Nenabízím hotové odpovědi, ale spíše kladu otázky a podněcuji čtenáře k vlastnímu hledání. Básně tak nepůsobí dogmaticky ani moralizátorsky, ale otevírají prostor pro dialog a individuální reflexi.
Poslední tvorba

Malířova tajemná paleta

Krabička z mahagonu
