Vítejte na stránkách mé poezie
Jsem rád, že jste zavítali do mého magického světa veršů. Naleznete zde sbírku mých básní, které odrážejí nejen mé myšlenky a pocity, ale také mé osobní zážitky a zkušenosti. Poezie je pro mě způsobem, jak vyjádřit to, co nelze snadno říci běžnými slovy. Je to umění, které dokáže zachytit krásu okamžiku, hloubku emocí či složitost lidské existence.
Na těchto stránkách najdete různé básnické styly a témata – od lyrických básní o lásce a přírodě, přes reflexivní verše o životě a společnosti, až po moderní a experimentální poezii. Nebojím se hrát si s jazykem, formou a konvencemi, abych vytvořil nové a neotřelé básnické výrazy. Ve svých básních se snažím zachytit všechny vrstvy lidského ducha a zároveň se dotknout věčných témat našeho světa.
Hudbu a obrazy k veršům vdechuje umělá inteligence, samotná poezie však plyne z mého básnického pera, bez jejího zásahu.
Doufám, že vás má poezie osloví, inspiruje k zamyšlení nebo prostě jen potěší svou jedinečnou atmosférou a obrazností. Nechť vás slova na těchto stránkách provedou mým světem fantazie, citu a vnitřní krásy.
Přeji vám příjemné čtení a doufám, že se budete na mé stránky rádi vracet.
S úctou, Zdeněk Vlha
Český básník a milovník slov.
„Jsem básník. Miluji poezii. Každá báseň je vlastně malbou a každý verš jednotlivým tónováním. Básník je malířem slov. Jsem básník a jsem i malíř. Na paletě snů nacházím své vlastní barvy.“
Zdeněk Vlha
Psaní pro mě představuje způsob, jak zachytit prchavé okamžiky života a přetvořit je v něco trvalého. Věřím tomu, že každé slovo a každý verš v sobě nese nevyčerpatelnou energii a sílu manifestace. V mé tvorbě se snažím o upřímnost a autenticitu.
Do svých básní zakódovávám zcela vědomě i různá poselství pro lidi, kteří jsou schopni číst i takové barvy vnímání, kteří jiní nevidí. Vždy mne trápilo, že lidé neumí v básních číst, protože jim to prostě není dáno. Já jako básník, jsem si svou úlohu splnil a zakódoval jsem tam ta poselství a vše jsem už potom přenechal Bohu. Ten, kdo ty skryté významy má odhalit, tak je odhalí, ale už teď vím, že to bude jen opravdový člověk s otevřeným duchovním srdcem.
Své básně tvořím od jednoduché větné a myšlenkové konstrukce, přes prohlubování jejich významu až do těch nejhlubších metafor logické provázanosti. A potom přes hledání vnitřní melodie a dalších a dalších básnických technik.
Základem kvalitní poezie je dobrý námět. Hledám ho všude okolo sebe, v přírodě anebo v tom, co jsem prožil a prožívám. Někdy mě inspiruje třeba jen náhodný dotek procházející neznámé ženy, nebo zvuk kapky či přelet pestrobarevného ptáčka nad mou hlavou, útržek rozhovoru zachyceného v kavárně, kde právě o samotě piju svou šálku kávy.
Když třeba píšu o lásce, čerpám ze svých vlastních prožitých zkušeností, ze svých bolestí i radostí. Mé básně jsou zrcadlem těch nejhlubších autentických emocí. Při tvorbě trávím hodiny a hodiny času hledáním toho správného slova, významu nebo upravováním rytmu verše či vnitřní melodie celé básně a to dělám neúnavně až do té doby, dokud má právě zrozená báseň zní přesně tak, jak cítím, že by měla.
I přesto, že mou oblíbenou formou poezie, je volný verš, přesto nechci zůstávat při jednom básnickém stylu. Neustále se snažím hledat nové a nové způsoby sebevyjádření. To všechno dělá mou poezii, naprosto autentickou.
Labyrint duše
viděl jsem oči
a v nich moře
tak bylo hluboké
a tak smutné
…
v papírové lodičce ve tvaru srdce
plula jsi v zákrytu své duše
šelestem bolesti v labyrintu zdí
…
v tom ponoru
v té slze vlažné
roztroušené beznaděje
…
ze smrti citů
ukrojila jsi zatmění
…
svázané uzlíky snů
které nikdo nerozváže
kde jsi mohla být
a kde ještě budeš
…
v prázdnotě vzpomínek
hledáš svůj zázračný svět
…
viděl jsem oči
i to moře
chtěl jsem ho vylít
ale bylo bezedné
Zahrada malování
( Mé milované ženě… Je mi líto Peťko, že Jsi ztratila Víru v naši Lásku.
Budu na Tebe čekat celý život.)
…
z každého květu píšu báseň
z kalíšků veršů
ukládám je v sen
pro příští milování
…
světlo svléká stíny duše
mraky plují po papíře
ve složeném origami
a motýli lásku šeptají
…
v zahradě bosý hledám stopy
příběh ve stéble trávy
kde zůstal čas
kde jsou ty roky
——————————
Název díla: Zahrada malování,
Text © Zdeněk Vlha, 2025 &
Hudba a Zpěv: AI
Básnické sbírky
Prolog: Tato básnická sbírka se vyznačuje náboženským přesahem, jenž prostupuje celým jejím obsahem a formuje její specifický charakter. Nejde však o prostou glorifikaci víry či o mechanické opakování tradičních náboženských motivů. Naopak, sbírka se vyznačuje inovátorským přístupem k spiritualitě, který se projevuje jak ve výběru témat, tak i v jejich uměleckém zpracování. Básně ztvárňují rozmanité mystické a náboženské osobnosti, avšak nečiní tak s cílem pouhé historické rekonstrukce či hagiografického popisu. Zajímá mě vnitřní svět těchto postav, jejich pochybnosti, extáze, zápas s vírou i s pozemskými lákadly. Prostřednictvím těchto portrétů se dotýkám univerzálních otázek lidské existence, hledání smyslu života, vztahu k transcendenci a konfrontace s konečností bytí.
Sbírka se vyznačuje i propracovanou kompozicí. Jednotlivé básně nejsou na sebe jen nahodile řazeny, ale tvoří ucelený celek, v němž se prolínají a doplňují různé motivy a perspektivy. Vznikají tak dialogy mezi jednotlivými postavami, mezi minulostí a přítomností, mezi pochybnostmi a vírou. Čtenář je tak vtažen do dynamického procesu poznávání, který ho nutí k zamyšlení nad vlastními postoji a přesvědčeními.
Důležitým aspektem sbírky je i její otevřenost k interpretaci. Nenabízím hotové odpovědi, ale spíše kladu otázky a podněcuji čtenáře k vlastnímu hledání. Básně tak nepůsobí dogmaticky ani moralizátorsky, ale otevírají prostor pro dialog a individuální reflexi.
Poslední tvorba

Malířova tajemná paleta

Krabička z mahagonu
