Zobrazena hudební verze.
Proč jdou jiní lidé po cestě,
když nesou si neděle,
a nevědí, kam jít?
Proč obzory lodě ztrácejí,
a přece nejdou slzy zastavit?
~
Nejvíc bolí
když něco chybí.
~
Chodím po místech,
která jsou krásná.
To mě bolí víc,
když nemám komu říct:
Podívej
v trávě se třpytí kapky rána.
~
Nad rybníkem vážky vodu čeří,
zatímco v rákosí
schováváš svůj den.
Někdo píše z lásky.
Když dopis do vody hodí
a ty ho vylovíš,
tvá ústa chtějí
cosi říct.
Slova z písmen —
nesložíš.
~
Láska je srdce v mokré dlani,
tak živé, když se brání.
Zůstávám, když prší —
mezi námi.
~
Nejvíc bolí
když něco chybí.
~
Chodím po místech,
která jsou krásná.
A pořád mám ten zvyk
chtít ti říct:
Podívej —
v očích ti plují
bílé lodě.
~
Zas přijde zima.
Proč obzory lodě ztrácejí...
Pořád mám ten starý zvyk
mluvit s tebou potají.
~
Lásko, v mém srdci je díra,
kam v noci hvězdy padají.
Láska je opuštěná víra,
kde nechybíš jen ty —
chybí mi život,
ve kterém jsi se mnou byla.
Chtěl bych být člověkem,
kterého bys milovala.
Chtěl bych vydržet stát,
slunci, větru do tváře se smát,
když není komu ruku dát.
~
Chodím po místech,
která jsou krásná.
Abych zapomněl
jak bolí láska.
A jestli ráno nic nezmění,
samotu nechám
bez odpovědi.
~
Nejvíc bolí
když něco chybí.
Když něco chybí.
Nejvíc bolí.
Nejvíc bolí
když něco chybí.
Láska bolí...
Když něco chybí.
Nejvíc bolí.
Nejvíc bolí
když něco chybí.
Má žena mi chybí...
Láska bolí...
Nejvíc bolí
když něco chybí.
❦