Po řasách sklouzla slaná perlička.
V té slze plave mořská rybička.
Dešťové prsty ji pohladí
a zahrají blues v lese i v rákosí.
~
Milovaná má, milovaná Violina,
z kaluží stoupá, smutná pevnina.
Milovaná má, milovaná Violina,
v mé slze plave tvoje rybička.
~
Jsem starý lampář tmy.
Všechno je jen chvilka deště.
Stojím sám v tom dešti ještě.
~
Z kaluží stoupá smutná pevnina,
kde z kapek zpívá slepá Violina.
Své oči hledá v havraních sedlinách.
Struny má černé, černé od popela.
Třeba se vrátí, až spadne obloha.
Milovaná má, milovaná Violina.
~
Housle má od mrtvého fantóma,
když skřípou, noční můry pláčou.
Tělem jí běsní černá tokáta.
Pod kůží kvetou stigmata.
~
Starý futrál, prokletí či dar?
Otevřu ho —
chci tě slyšet hrát.
Hraj mi, hraj,
milovaná má, milovaná Violino,
dokud struny snesou můj žal.
~
Hraješ na ulici, ladíš vzduch.
Smích z kavárny řeže jak zima.
Za sklem se hřejí cizí milenci.
Mince ti cinknou. Lásku nevrátí.
~
Milovaná má, milovaná Violino,
tvé srdce pláče,
pláče srdce z kamene.
~
Až umlkneš,
až přestaneš hrát —
půjčím ti svoje oči.
~
Milovaná má, milovaná Violino…