§ Literární výklad
Slepá Violina je zhudebněná autorská báseň ze souboru Když slova pláčou. Vychází z milostné lyriky, ale posouvá ji k temněji laděné baladické obraznosti. Ústředním motivem jsou housle, které v básni nesou nejen hudební rovinu textu, ale také téma ztráty, čekání a trvajícího vztahu k milované ženě.
Text pracuje s opakujícími se obrazy deště, slzy, kaluží, popela a nočního prostoru. Tyto motivy nevytvářejí děj v běžném smyslu, spíše skládají vnitřní krajinu člověka, který zůstává ve vztahu i po ztrátě. Postava slepé Violiny stojí na hranici mezi ženou, hudbou a básnickým symbolem; právě tato nejednoznačnost dává skladbě její napětí.
Hudební podoba singlu rozvíjí melancholické a temnější ladění básně. Důraz je kladen na atmosféru, výrazný motiv houslí a zpívaný text, který zachovává intimní charakter původní básně.
Po řasách sklouzla slaná perlička.
V té slze plave mořská rybička.
Dešťové prsty ji pohladí
a zahrají blues v lese i v rákosí.
~
Milovaná má, milovaná Violina,
z kaluží stoupá, smutná pevnina.
Milovaná má, milovaná Violina,
v mé slze plave tvoje rybička.
~
Jsem starý lampář tmy.
Všechno je jen chvilka deště.
Stojím sám v tom dešti ještě.
~
Z kaluží stoupá smutná pevnina,
kde z kapek zpívá slepá Violina.
Své oči hledá v havraních sedlinách.
Struny má černé, černé od popela.
Třeba se vrátí, až spadne obloha.
Milovaná má, milovaná Violina.
~
Housle má od mrtvého fantóma,
když skřípou, noční můry pláčou.
Tělem jí běsní černá tokáta.
Pod kůží kvetou stigmata.
~
Starý futrál, prokletí či dar?
Otevřu ho —
chci tě slyšet hrát.
Hraj mi, hraj,
milovaná má, milovaná Violino,
dokud struny snesou můj žal.
~
Hraješ na ulici, ladíš vzduch.
Smích z kavárny řeže jak zima.
Za sklem se hřejí cizí milenci.
Mince ti cinknou. Lásku nevrátí.
~
Milovaná má, milovaná Violino,
tvé srdce pláče,
pláče srdce z kamene.
~
Až umlkneš,
až přestaneš hrát —
půjčím ti svoje oči.
~
Milovaná má, milovaná Violino...
❦