Šál· Zdeněk Vlha
Říkáš, že láska
je vypůjčený kabát,
co voní po cizích nádražích.
Šál je milostná báseň soustředěná kolem okamžiku loučení. Motiv šálu zde vytváří křehký obraz ochrany a poslední blízkosti, zatímco opakovaný práh mezi dnem a nocí vymezuje prostor, v němž se vztah proměňuje v odchod.
Šál je zhudebněná autorská báseň soustředěná na okamžik, kdy se blízkost začíná měnit v loučení. Text vychází z milostné lyriky, ale jeho hlavním prostorem není jistota vztahu; spíše přechodový okamžik mezi přítomností a odchodem, mezi večerem a nocí, mezi prosbou a vědomím ztráty.
Ústředním motivem básně je šál, který zde nefunguje jen jako předmět ochrany před chladem. Stává se znakem poslední péče, něhy a snahy ještě na chvíli uchovat společné teplo. Vedle něj se opakovaně objevuje motiv prahu mezi dnem a nocí, který vymezuje prostor rozhodnutí: odchody jsou zde otevřené, zatímco návraty zůstávají úzké a nejisté.
Báseň pracuje s obrazy večera, zimy, mrazu, šálu, klavíru, trubky, nádraží a světla za vraty. Tyto motivy vytvářejí melancholickou skladbu o lásce, která se ještě pokouší zůstat, i když už cítí blízkost rozchodu. Hudební podoba singlu by měla podpořit intimitu textu, jeho pozvolnou gradaci a napětí mezi něžností a neodvratným odchodem.