Dřevěná krabička z mahagonu

mám malou krabičku
kde ukrývám sny
s nikým se nedělím
…
je tam trocha smíchu
oceán slz z nešťastné lásky
a kousek oblohy
…
pokaždé když ji otevřu
písek v hodinách láme tmu
jak sklo v odlesku hvězd
…
šepoty z dětství
i první polibek
zažloutlé dopisy
…
vše se mi vrací
…
každý sen je jak perla
co se nikdy neztratí
ve smutku i v radosti
…
cesty jsou klikaté
jak tahy štětcem
v rukách osamělého malíře
co hledá směr
…
a v srdci kompas
co vede jej z bludiště ven
být ztracený je jenom klam
i když se zdá že nevíme kam
…
cesty se kříží
jak dlaně v modlitbě
na rozcestí stojím
v očích se třpytí naděje
…
kameny smějí se
jsme jen hvězdný prach
věčnost je náš král
…
v té krabičce je celý můj svět
nosím ho jak amulet pro štěstí
tajemství v něm ukrývám
…
někdy ji otevřu
vzpomínám
na každý dotek co tam schovávám
…
slova lásky na kousku papíru
každý řádek mě volá zpět
jako bych znovu slyšel tvé tiché kroky
které mne vedou přes celý širý svět
…
i když čas nám bere křídla
v každém z nás je lásky jas
jak polibek od anděla
…
všechno co hledám
už dávno mám
stačí jen věřit
že nejsem nikdy sám