Křehká kapka v ledovém zrcadle

ve tvaru zmrzlých ametystových slz

ostrých jak střepy vzpomínek

do dlaní zaryl se mi krystal

v minulosti vystavěný křehký chrám

~

s prasklinami v průsvitných zdech

kde mihotá světlo dávno zhasnutých svíček

chuť popela v ústech

ozvěna kroků v prázdných chodbách

~

(co slova nevysloví

duše cítí)

~

z bolesti po tvém odchodu zrozen

ostře se zaleskl v šeru

opuštěný pokoj

jen hodiny tikají

staré dřevo vrzá

vzduch voní po zapomenutých květinách

~

je chladný jak zimní led

těžký jak olověné závaží

ticho přerušuje jen tlukot srdce

a šustění starých fotografií

~

co slova nevysloví

duše cítí

v ledovém odrazu tvé nepřítomnosti

~

co slova nevysloví

duše cítí

v ledovém odrazu tvé nepřítomnosti

v něm taje poslední kapka naděje

křehká jak naše láska

❦