Motýlí Sen: Nevadnoucí krása v rytmu veršů

vítr pláče
jak starý strom
bolavé vzpomínky
unést by chtěl

~

na svých křídlech
nese váhu motýla
co krouží ránem
kruhem ticha
kolem květu
do zlata slunce
oděném

~

v tom malovaném snu
záříš
jak opuštěný anděl

~

motýlku co v kapce rosy
zrcadlo hledáš
louka vánku
ti šeptá tajné věty
jsem tichá krása
co byla stínem
zmizelá tvář
ve vráskách let

~

vzpomínka šeptá
v záhybech času
nic není věčné
jen tajemná záře duše

~

ještě stále máš oči plné ledu
roztopím je
na horizontu mrazu
na cestě prachu
na které jsi se zapomněl
dívat
a vidět

~

a když šeří se
a hvězdy padají
jak ztracené těžké květy

~

když znovu dýcháš vůni svítání
a noc se ztratí v dálce
zatoužíš být zas motýlkem
co nikdy neuvadá