Motýlí Sen: nevadnoucí krása v rytmu veršů

 vítr pláče

jak starý strom

bolavé vzpomínky

unést by chtěl

…

na svých křídlech

nese váhu motýla

co krouží ránem

kruhem ticha

kolem květu

do zlata slunce

oděném

…

v tom malovaném snu

záříš

jak opuštěný anděl

…

motýlku co v kapce rosy

zrcadlo hledáš

louka vánku

ti šeptá tajné věty

jsem tichá krása

co byla stínem

zmizelá tvář

ve vráskách let

…

vzpomínka šeptá

v záhybech času

nic není věčné

jen tajemná záře duše

…

ještě stále máš oči plné ledu

roztopím je

na horizontu mrazu

na cestě prachu

na které jsi se zapomněl

dívat

a vidět

…

a když šeří se

a hvězdy padají

jak ztracené těžké květy

…

když znovu dýcháš vůni svítání

a noc se ztratí v dálce

zatoužíš být zas motýlkem

co nikdy neuvadá