Převozník duše

 v temném zákoutí osamělé noci

převozník duše unáší mou bolest

v slzách vzdalujícího se ráje

…

Cháron vesluje černé vody

ve vodách řeky Styx

chytá vítr plachty

…

plujeme bez návratu

…

zatímco jeho loď tiše klouže po hladině

jako stříbrný stín

lovím

peníz v oku ryby

…

neptej se

proč stínem kráčím

sám sobě se ztrácím

smutek ve víně máčím

zatímco

vzpomínky pálí mé srdce

na popel

…

a tak ho beru

a sypu

do ztracena věčných vin

…

vzdálený obzor

zůstává

do mlhy ponořený

…

odemknout brány zásvětí

klíčem přechodu mezi světy

zavěšeným na skobě uvězněné samoty

…

čas ztrácí se

splynutím 

namísto slunce

jen prázdné hroby zapomnění

do pavučin ticha zdobených

…

takový chlad

…

mrazivé procitnutí

…

mezi životem a smrtí

stále stejný strážce brány

se skleněným okem krkavčím

…

všechny mé kříže a hříchy

utluče v hmoždíři

na břehu zanechám starosti

obejmu nový svět

pod nohama písek zlatý

v duši klid